26. února 2013 v Biografu Konvikt-Ponrepo se studenti sext zúčastnili diskusního kulatého stolu na téma Umění v nesvobodě. Svědomí umělce.

Nad ukázkami dobových filmů a dokumentů vzpomínaly významné osobnosti kulturní obce: Rudolf Dobiáš, slovenský básníka a politický vězeň padesátých let, Doc. Milan Uhde, dramatik a spisovatel, Prof. Vladimír Kokolia, výtvarník a prorektor Akademie výtvarných umění, PhDr. Jan Lukeš, publicista a historik, lotyšská režisérka Dzintra Geka. Moderoval historik, publicista a známý televizní redaktor Vladimír Kučera.Tento pořad mohli sledovat v přímém přenosu diváci ČT24 Kultura on-line, kde ho mohli zhlédnout i později ze záznamu.

27. února 2013 se studenti sekundy B a kvarty B zúčastnili interaktivního programu pro školy, který uvedl Ing. František Šedivý, místopředseda KPV ČR. Studenti zhlédli dokument lotyšské režisérky Dzintry Geky Sibiřská bilance, následující diskusi moderoval senátor Jaromír Štětina.

Program Mene tekel nabídl studentům také rozsáhlou výstavu v Karolinu, z bohatého obsahu zmíníme alespoň Dopisy ze Sibiře psané na březové kůře (které byly mezi lety 1941 a 1956 napsány Lotyši, kteří byli bez jakéhokoli soudního nařízení deportováni do vzdálených oblastí Sovětského svazu - jak do táborů nucených práce gulagů, tak do míst nuceného pobytu na Sibiři), výstavu Bedřich Barták - Obrazy (výbor z rozsáhlého výtvarného díla mimořádně vzdělaného umělce, který strávil v jáchymovských uranových dolech dvanáct let) a výstavu Vězeňská cela Karla Pecky, kterou mimo jiné doplňovaly autentické spisovatelovy rukopisy; organizátoři výstavy věnovali do školní knihovny AG dárek - knihu K. Pecky Motáky nezvěstnému.


Audiozáznam, úplná fotogalerie, podrobný program festivalu ZDE.

Zajímavý odkaz Diskuse: Umění v nesvobodě. Svědomí umělce ZDE.

Ondřej Frei, 6.A
Debata, které jsme se na Mene Tekel zúčastnili, se mi líbila. Myslím si, že je přínosné slyšet názory a příběhy lidí, kteří komunismus zažili, názor si na něj udělali (případně ponechali) a právě tím, že jej takto předávají dál, pomáhají dalším lidem, mnohdy v našem věku, udělat si názor také. Je to vlastně předávání zkušeností staršího mladšímu. Nepřipadá mi, že by nám takto diktovali, co si máme myslet; neříkají Komunisté jsou špatní, ale takovouto myšlenku svým vyprávěním ze života odůvodní. A právě praktické dopady režimu jsou to, co by nás mělo zajímat. K čemu nám u voleb bude, že budeme vědět, jak krásný by socialismus byl, pokud by se jej skutečně podařilo realizovat v jeho původní představě? Tím také reflektuji názor studentů z Literární akademie, kteří tento (podle mě zásadní) smysl debaty zřejmě vůbec nepochopili.

Františka Andršová, 6.A
Mene Tekel
Měli jsme příležitost zúčastnit se velice zajímavé besedy na téma Umělec za komunismu a jeho svědomí v rámci festivalu Mene Tekel. Myslím, že z besedy nelze vyvodit žádný závěr, shrnutí nebo pointu, i když se našli tací, kteří to vyžadovali. Jsou to spíše dojmy, které ve mně beseda zanechala, než o cokoli jiného.
Silně na mě zapůsobila myšlenka, že nám komunisté vlastně některé věci ukradli - červenou barvu nebo třeba hvězdu. Je skutečně pravda, že vidí-li dnes člověk větší plochu vybarvenou červeně, ihned to v něm evokuje komunistický blok. Mrzí mě to dvojnásob, protože k červené i k hvězdě mám zvláštní vztah.
Co se svědomí týče, rozhodně nesouhlasím s tvrzením pana genetika, že se svědomí jaksi opotřebovává a že staří lidé již žádné nemají. Tohle říct je podle mě urážka lidské důstojnosti, ať už jste doktor nebo ne.
Všichni hosté na besedě podle mě mluvili velmi rozumně, ať už měli názory radikálnější nebo umírněnější. Myslím si, že je samozřejmé, že různí lidé mají různé názory a očekávat nějaký jednotný závěr je pošetilé, nehledě na to, že krása besedy spočívá právě v tom, že žádný závěr není a člověk si může později ještě v klidu popřemýšlet.
Také jsem se dozvěděla něco o lotyšských dějinách za komunismu, o čemž jsem před tím nevěděla vůbec nic. Domů jsem se vracela spoustou látky k přemýšlení a navíc ještě se zjištěním, že lotyština je velmi krásný jazyk.

Václav Šimon, 6.B
Celou akci Mene Tekel beru jako velmi přínosnou zvláště v dnešní době, kdy se lidé chovají a jednají, jako by snad zapomněli, co se v České republice ještě před čtyřiadvaceti lety dělo. Beseda, které jsme se zúčastnili, se zabývala umělci a uměním za komunismu, což je - řekl bych - poměrně zajímavé téma, které není zas tak často diskutované. Zajímavost celé debaty ještě podpořil fakt, že o nelehké situaci umělců, kteří se odmítli podvolit komunistickým normám a požadavkům, jsme se mohli dozvědět od velmi zajímavých osobností, jako je Milan Uhde, Jan Lukeš či Vladimír Kokolia. Osobně mě velmi zaujala i přítomnost pana redaktora Vladimíra Kučery. Škoda, že hlavní téma nebylo tak rozvedeno jako v jednom díle Historie CS, který byl vysílán pár dnů před touto diskuzí s podstatě stejným osazenstvem. (...)
Na závěr chci jen vyjádřit podporu akci Mene Tekel, neboť se jedná o akci velmi přínosnou, protože zločiny totalitních režimů je nutno si připomínat, aby nebyly zapomenuty a aby byly varováním pro příští generace.