Korunní kolokvia podruhé
Korunní kolokvium se konalo v pondělí 18. října 2004, téma znělo: Boží Trojice a duchovní život, hostem byl prof. Ctirad Václav Pospíšil, Th.D., OFM.

18. 10. jsme měli na AG čest a štěstí přivítat na jedné z pravidelných akcí, nazvaných Korunní kolokvium, pana prof. Ctirada Pospíšila. Ve své přednášce o trinitární teologii a jejích důsledcích pro praktický život se pan profesor úspěšně řídil zásadou: podávat i nejhlubší pravdy svěží formou.
V úvodu připomněl encykliku Lva XIII. Divinum illud munus a poukázal na to, jak málo trinitární teologie (mimochodem rozpracované již v raně křesťanských dobách - p. prof. citoval sv. Řehoře z N.) ovlivňovala křesťanské myšlení a život po celých patnáct století. Když po stěhování národů došlo k hlubokému kulturnímu propadu v evropském křesťanském myšlení i v praxi, docházelo i k politováníhodným jevům, jako byly např. náboženské války...
I osvícenství, které pohrdalo křesťanským zjevením, bylo do jisté míry reakcí na křesťanství ochuzené o trinitární rozměr. Rovněž teoretický ateismus může být v některých případech odmítnutím nesprávných představ o Bohu. Jestliže lidské myšlení ovládne představa jediného Boha, osamoceného vládce nad světem, může to vést u nezralých křesťanů i k neurotickým reakcím, jak je popisuje Frühlingsdorf v knize Nesprávné představy o Bohu. Bůh totiž není osamocený vládce, jeho vnitřní život je živé proudění lásky mezi třemi osobami. Monoteistické představy vedou k tomu, že chybí rozměr univerzalismu, chápání jednoty kosmu v jeho mnohotvárnosti. Potenciální patologičnost monoteismu spočívá v jeho egocentrismu, nesmiřitelnosti k alteritě; je partikulární a nacionalistický /viz kniha jednoho italského sociologa, který se zabývá průzkumem hnutí HAMAS/. Pro křesťana je vrcholem zjevení Kristův kříž, který je názornou ukázkou proudění lásky Otce i Syna, do kterého je zahrnuto i celé stvoření.
Do rámce do důsledků rozpracované trinitární teologie logicky zapadá i mariologie založená na spoluúčasti celé Církve, která by měla být ikonou nejsvětější Trojice. Mějme se na pozoru, aby naše křesťanství dostálo tak vysokému úkolu a nebylo spíše než ikonou ubohou karikaturou. Atd. atd. Slabý odvar z toho, co jsem vyslechla.
V. N.

Tak takhle jsem o trojjediném Bohu ještě nikdy neslyšela mluvit. Konečně. Konečně jsem rozuměla a pochopila. Grafy byly skvělé. A taky už rozumím, jak je to s tou Pannou Marií, proč jí přísluší určitý druh úcty a proč a jak vlastně souvisí s trojjediným Bohem. - Je pravda, že když jsem si přečetla téma, myslela jsem, že to možná nebude pro mě. I přes text pozvání na kolokvium jsem se raději zeptala moderátorky, zda tam vůbec můžu jít, zda tomu budu rozumět. - Jsem ráda, že jsem přišla. Teď si doma své poznámky ještě přečtu a budu si přemýšlet.
H. A.

V křesťanství jsem opravdu laik. Přišla jsem o něco později, což mě mrzelo, ale dříve to nešlo. To, co jsem však slyšela, bylo úžasné. Pan profesor mi představil pro mě složité téma, téma, o němž jsem málo věděla (vlastně jenom to, že Bůh je trojjediný a že ony tři osoby jsou Otec, Syn a Duch svatý), tak názorným způsobem, že se snad nedalo nepochopit. Zboural mi jednu zeď, za kterou jsem dosud jen nesměle nahlížela. Děkuji. - K příjemné, rodinné atmosféře přispěl i jeho svěží humor.
K. D.

Chci tímto poděkovat panu prof. C. V. Pospíšilovi, Th.D., OFM, že si našel čas a přišel k nám na Arcibiskupské gymnázium. Je mi jen trochu líto, že se nás nesešlo příliš mnoho. Ani téma ani osobnost hosta, vynikajícího odborníka a skvělého pedagoga a didaktika, nebyly dostatečně přitažlivé - pro křesťany, lidi toužící po poznání... Ale - jsme svobodní...
Pan profesor nám velmi přitažlivou formou - s grafy a přirovnáními (např. k originálu a obrazu v zrcadle apod.), s humorem jemu vlastním - přiblížil tajemství Boží Trojice, náročné téma v teologii, a ukázal, jak se trojjediný Bůh promítá do našeho každodenního života. Jak onu lásku a darovanost žijeme ve své svobodě, ve svých vztazích, ve svých touhách, kdy vycházíme ze sebe k tomu druhému - tak jako Syn naplňující velikonoční tajemství.
Jasné slovo, jasný výklad hlubokých pravd, které žijeme, aniž bychom si to často plně uvědomovali. Pan profesor nám tak mnohým odemkl jednu zamčenou branku (nebo vrata?) a dal nám k ní klíč.
Kdyby Bůh neměl sám v sobě vztahovost, pak by nemohl být vůči světu transcendentně svobodný, svět by mu něco přidával. Bůh, který se dává navenek, musí být sám v sobě darem. Můj obraz Boha, moje představa o Bohu determinuje moji mentalitu, můj celý život, k tomu člověk směřuje. O letnicích se dovršuje zjevení Trojice, doplní se fascinující jednota v mnohosti. Trinitární teologie je trinitoterapií. - To jsou jen střípky vytržené z kontextu, střípky shrnující některou část přednášky, nebo uvádějící do nové.
Ano, trinitární teologie je trinitoterapií.
Už víme, proč Bůh po nás chce radikální sebevydání. - A já vnímám, jak mi to nejde.
V. P.