Tak jestli si, dámy a pánové, myslíte, že pobyt ve věznici je nějaký luxus, jak se o tom po roce 1989 začalo mluvit, tak to tedy opravdu není!!! Na vlastní oči jsme se o tom přesvědčili. - My studenti někdy, když se nám nechce na vyučování, říkáme, že škola je za trest. V porovnání s Pankráckou vazební věznicí je to ráááj na zemi! Jediné, co je těmto dvěma institucím společné, je asi pitná voda v každé místnosti. My ale máme ve druhém patře navíc barel se speciální pitnou vodou, a to horkou a studenou. A ze třídy výhled na věže kostela sv. Ludmily...
Čtěte dále. Několik fotografií přiloženo.

Na pondělí 17. března 2008 nám paní profesorka Věra Pabištová zařídila v rámci semináře ze základů společenských věd další zajímavou exkurzi, tentokrát do vazební věznice Pankrác.
Musíme přiznat, že každý z nás byl opravdu zvědavý, jak bude celá prohlídka probíhat, zda to v celách vypadá tak, jak si představujeme, a jestli se na vlastní oči setkáme s nějakým vězněm.

Vešli jsme do objektu věznice. První zážitek nás čekal již před samotným vstupem do areálu s dozorem. Přestože jsme byli očekáváni a údaje nutné pro vstup v rámci exkurze jsme nahlásili předem, museli jsme ještě prokázat svou totožnost, odevzdat pro vstup nevyhovující zařízení (vypnuté mobilní telefony, MP 3, MP 4 atd.) a projít detektorovým rámem, přičemž naše věci mezitím projížděly rentgenovým zařízením. Přitom všem na nás dohlíželo několik uniformovaných policistů, kteří nás posílali po skupinkách (max. 4) z jedné omřížované místnosti do druhé.

Průvodci věznicí v Praze na Pankráci, jež je mužskou věznicí, určenou pro výkon vazby i pro výkon trestu nás provázeli paní Mgr. Ivana Janatová, psycholožka vazební věznice a její tisková mluvčí, a pan npor. Roman Bradáč, zástupce vedoucího oddělení výkonu vazby. Oba se nám maximálně věnovali a trpělivě a odborně zodpovídali naše dotazy, za což jim velmi děkujeme.

V přízemí vazební věznice se nachází oddělení mladistvých a blízkých věku mladistvých (tj. do 26 let) a oddělení tzv. volné vazby. V prvním patře je standardní oddělení pro výkon vazby dospělých mužů a příjmové oddělení (pro muže, kteří ještě neprošli lékařským vyšetřením). Lékařská vyšetření, jimiž musí vězni projít, než se dostanou na příslušná oddělení, jsou velmi důkladná (tuberkulóza, venerické choroby, HIV, kožní nemoci atd. atd.) a určitě musí být i finančně náročná. Ve věznici je též nemocnice - oddělení chirurgie, v operačních sálech se operuje, a oddělení interny. Další oddělení, např. psychiatrie ad., jsou v Brně.

Cely ve vazební věznici, které jsme měli možnost si prohlédnout, nás přesvědčily o tom, že se v žádném případě nejedná o nějaký luxus. Celu o rozměrech cca 2 x 3 m, s malým zamřížovaným okénkem v horní části jedné ze stěn, obývají nejčastěji dva vězni a tráví zde 23 hodin denně. Jen na jednu hodinu mají tzv. vycházky, kdy mohou jít ven na hřiště, no spíše dvůr s betonovým povrchem. Ale ani dvůr samotný uvnitř areálu není žádná sláva. Je samozřejmě obehnán jakýmsi druhem pletiva (?), které se podobá mřížím, kolem jsou jen výškové budovy, žádné Hradčany, katedrála či Vyšehrad, vězni zde mají zakázáno mezi sebou jakkoliv komunikovat. Mohou hrát volejbal, nikoli však fotbal či nohejbal. Zbytek času, tedy těch 23 hodin, tráví zavřeni v jedné místnosti, kde jedí, vykonávají hygienu (myjí se v umyvadle, chodí na toaletu) i spí. Určitou zábavou jim může být četba knih, kreslení či skládání puzzlů. Ale čtěte si, kreslete nebo skládejte puzzle třeba 15 hodin denně... Právo na návštěvu mají jednou za 14 dní na 2,5 hodiny. Není tedy divu, zvláště když je jich značná část (možná dvě třetiny) závislá na drogách, že procházejí psychickou krizí a pokoušejí se i o sebevraždu. Jak nám říkala pí Mgr. Janatová, která zde vykonává funkci psycholožky, psychotici tu nejsou, ale psychicky labilních je zde hodně.

Mladiství zde mají tzv. řízené aktivity a v oddělení volné vazby jsou tyto řízené aktivity v odpoledních hodinách. Viděli jsme zde také tzv. televizní místnost, společenská, jak jsme zvyklí, se jí opravdu říkat nedá. Je to místnost tak max. 4 x 5 m, kde je televizor a několik židlí. Ptali jsme se, jak si vězni vybírají programy. Na tvářích našich průvodců dotaz vyvolal jemný úsměv. Vězni si opravdu programy nevybírají. Někdy jim je puštěn vhodný film. Běžný oděv je zde: tepláky, triko, bunda - v barevnosti šedá a fialová.

Stravu dostávají vězni třikrát denně, dvakrát denně teplou tekutinu - čaj. Možnost požádat o horkou vodu na uvaření kávy je. Žádné barely s čajem či vodou, jako např. v nemocnicích, zde nejsou. Nakonec, není to nemocnice. Z kohoutku teče pitná voda. Strava se podává takovým výsuvným dřevěným okénkem ve dveřích, jak to známe z filmů. V souladu s presumpcí neviny jsme samozřejmě do žádné cely tímto okénkem nenakukovali. Nakonec bohatě nám stačilo prohlédnout si některé prázdné cely, vejít a minutu či dvě tam pobýt. A honem rychle ven na chodbu, aby se to náhodou za námi omylem nezabouchlo.


O něco lépe na tom jsou vězni vykonávající svůj trest. Ti jsou rozděleni do 4 skupin podle závažnosti trestného činu, který spáchali (skupina A - s dohledem - za trestný čin z nedbalosti - pachatelé dosud netrestaní, skupina B - s dozorem - za trestný čin z nedbalosti - pachatelé, kteří již byli trestáni, skupina C - s ostrahou - za úmyslný trestný čin, sklupina D - se zvýšenou ostrahou - pachatelé s doživotním trestem, nebezpeční recidivisté - za závažné trestné činy - a ti, kteří již dříve z vězení uprchli). Pankrácká věznice nemá vězně skupiny D. Pohybovali jsme se po patře, za mříže na vlastní oddělení výkonu trestu jsme samozřejmě nemohli. Ale myslím, že to ani nikoho nenapadlo. Opravdu jsme se tam nehrnuli.

Ve druhém patře nám bylo ukázáno i tzv. bezpečnostní oddělení (za nejtěžší tresty kromě skupiny D). Dříve to bylo oddělení, odkud se chodilo na popravu. Na Pankráci se popravovalo provazem, tedy pověšením.

Dle závažnosti trestného činu je na vězně dohlíženo a je jim ve větší či menší míře umožněno po pracovní době navštěvovat různé kroužky, jako např. malířský, počítačový, hrnčířský, hudební, kurz vaření či kurz jazykový. Ne že by jim stát zdarma či za úplatu zajišťoval studium jazyků, ale když např. některý z vězňů ovládá určitý cizí jazyk, může mu být povoleno, aby tento jazyk zdarma vyučoval spoluvězně.

V ohledu zaměstnanosti vězňů je věznice Pankrác velice úspěšná, neboť zde pracuje 94% všech vězňů vykonávajících svůj trest. Je zde např. tiskárna, kovovýroba, kuchyně, keramická dílna. Možnost pracovat je pro vězně v podstatě velká pomoc. Jednak psychická, nejsou sami či s jedním člověkem jako na cele, zabijí čas, a jednak si mohou vydělat peníze a po odpykání trestu nemusí splácet státu dluh, protože vše zde musí zaplatit - od lékařské péče, receptů, samozřejmě přes jídlo až po toaletní papír či mýdlo, event. zničení majetku. Jedenkrát týdně si mohou nakoupit v místní kantýně.

Jako odměnu za dobré chování mohou někteří výjimečně také vyrazit pod dohledem na nějakou kulturní akci mimo areál věznice, např. do divadla či do ZOO (samozřejmě že vybrat si nemohou). Navíc ti, kteří mají před sebou již jen půl roku trestu, se mohou pohybovat po svém patře vcelku bez omezení a do práce (úklid v nemocnicích, na ministerstvu) event. dojíždět sami, aby si zvykli na společnost.

Paní tisková mluvčí také říkala, že kdo se v mládí rozhodne pro kriminální činnost, není to potom kriminální kolotoč, ale přímo centrifuga. - A ve třiceti letech se velmi těžko z centrifugy vyskakuje, i když člověk chce.

Místnosti pro intimní záležitosti ve věznicích existují, na Pankráci však taková místnost není.

Jinak věznice v souladu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR jako zákon č. 2, respektuje svobodu víry. S vírou však u některých náboženství souvisí kromě jiného např. i strava, a tak třeba muslimům, pokud si to přejí, se vaří jinak. Problém je s přípravou židovské košer stravy, ale tuto je povoleno do věznice donášet, stalo se to však snad jen jedenkrát, jinak judaisté přijímají muslimskou stravu. Pro duchovní potřeby vězňů je zde i kaple, kde se konají náboženské obřady.

Za celou prohlídku jsme vícekrát potkali jednoho či několik vězňů. Musím se sice přiznat, že mi někteří přišli jako docela sympaťáci, většina z nich mi ale naháněla hrůzu, i když stáli několik metrů ode mě odděleni mříží. Paradoxně jsme si ale připadali jako ti za mříží my návštěvníci. Atrakcí jsme byli zjevně spíše my pro ně než oni pro nás.

Závěrem bych řekla, že v každém z nás toto místo jistě zanechalo spoustu zvláštních vzpomínek a pocitů. Musejí se v nás ještě nějak srovnat. Na některé působilo prostředí dost depresivně. Všude mříže, dozor, dezinfekční prostředky... Trochu smutné.

My studenti někdy, když se nám nechce na vyučování, říkáme, že škola je za trest. V porovnání s Pankráckou věznicí je to však ráj na zemi. Navíc s výhledem z naší třídy na věže kostela sv. Ludmily... Možná že ty věže teď lépe uvidíme. Jediné, co je těmto dvěma institucím společné, je asi pitná voda v každé místnosti.

Naše paní profesorka po této exkurzi odcházela ještě na předvelikonoční rekolekce, takovou duchovní přípravu na největší křesťanské svátky. Aby trochu zahnala hlad, rozhlížela se, kde by si koupila rohlík. Ano, nedaleko bylo bistro s názvem U Nevinejch - Češi mají smysl pro černý humor. Neboť - široko daleko - v nejbližších budovách abys nevinného baterkou za světla hledal.

V roce 2009 oslaví, pokud to tak lze říct, Pankrácká věznice 120 let od svého vzniku. Co jí přát? Hodně úspěchů? Ale jakých? Tedy, paradoxně - popřejeme jí žádné osazenstvo; ne proto, že by nebyl nikdo obžalován, dopaden a spravedlivě odsouzen, ale proto, že nebude za co obžalovávat a odsuzovat. A když budeme realističtí, popřejeme co nejméně delikventů a odsouzených.

Přikládáme jen několik fotografií ze srazu před exkurzí, potom už se nám ani fotit nechtělo.

Ještě jednou děkujeme všem, kteří nám umožnili navštívit zařízení tohoto typu, bylo to vskutku poučné. Takovou exkurzi bychom doporučili všem žákům základních devítiletých škol. Možná by si potenciální delikventi rozmysleli, zda tam chtějí strávit své mládí, či dokonce život. A možná by pro ně třeba nabylo i jiné důležitosti slovo rodina.

M. Šubrtová