Když se řekne Rada Evropské unie, většina z nás si vybaví jednací síň v čele s řečnickým pultíkem, plnou pánů v oblecích a dam v elegantních kostýmcích. A zívne nudou. Ale proč si to jednou nezkusit z opačné strany?

S projektem společnosti Eutis, o.p.s. nazvaným Rozhoduj o Evropě - Modelové zasedání Evropské rady a Rady EU jsme se poprvé seznámily koncem října na semináři zabývajícím se tehdy nadcházejícím předsednictvím České republiky Evropské unii. Možnost stát se politickou reprezentací jedné ze zemí evropské sedmadvacítky nás zaujala a zanedlouho jsme již odesílaly přihlášku týmu ve složení Johana Horáková (vedoucí delegace), Dorotea Novotná a Tereza Mojzešová (všechny oktáva B).

Na první sobotní setkání v polovině listopadu jsme do Olomouce, kde projekt probíhal v moderních prostorách místního magistrátu, přijely již jako zástupkyně Portugalska. Po úvodním přivítání ředitelem společnosti Eutis Redou Ifrahem a organizačních pokynech následovala přednáška osvětlující poměrně komplikované uspořádání orgánů Evropské unie. Po polední pauze se tříčlenné týmy rozdělily do tří Rad, v nichž byli delegáti seznámeni s problematikou, jíž se budou po příští zhruba měsíc zabývat. Pro každou z Rad byla přichystána dvě témata: v Radě I. se jednalo především o náročnou reformu rozpočtu EU a dále o posilování vzdělanosti a mezinárodní spolupráce studentů, v Radě II: bylo na stole téma vzájemných vztahů Evropské unie s Ukrajinou a otázka uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí, a konečně Rada III. se zabývala nutností snižování emisí oxidu uhličitého u nově vyráběných osobních automobilů a zaváděním biometrických prvků do cestovních dokladů. Prvotní obavy nad obtížností témat ulehčily nejen přednášky odborníků o daných problematikách, ale také obdržení takzvaných position papers, které určovaly stanovisko a cíl každého státu a jichž bylo zapotřebí se v dalším jednání držet.

Druhé jednodenní jednání bylo na programu o čtrnáct dní později, nicméně tyto dva týdny proběhly plně v duchu kuloárních jednání přes internet a tvorby pozměňovacích návrhů, čili zpracovávání možných kompromisních řešení jednotlivých bodů projednávané agendy. Vzhledem k rozdílnosti stanovisek jednotlivých států zanechalo druhé olomoucké setkání dojem trochu zmatený, bouřlivý, leč nikoli směřující ke konsensu celé sedmadvacítky.

Rychle se blížil vrchol projektu, kterým byl třídenní summit konaný ve dnech 12. až 14. prosince, jenž konečně otevřel větší prostor pro neformální jednání než předchozí dvě přípravná setkání. Tyto tři dny diskusí až divokých debat i úsilí o kompromis, doplněné prohlídkou historického jádra Olomouce a večerní společenskou zábavou, vedly nakonec ke korunovaci snah o konsens a k vyhlášení konečných stanovisek celého našeho Evropského společenství na závěrečném zasedání, jímž byla celá konference zakončena.

Co bych za náš portugalský tým označila za největší přínos projektu? Kromě možnosti vidět vrcholný orgán Evropské unie (ačkoli ne v plné složitosti) zevnitř bych především vyzdvihla naplnění snahy organizátorů o to, aby se jednalo o celorepublikovou akci. Jakožto překvapivě jediné zástupkyně Prahy jsme se seznámily s mnoha zajímavými lidmi od Karlových Varů až po Ostravu, od Liberce až po Hodonín. Mile nás překvapily reakce některých kolegů delegátů, jimž jsme snad dokonce pozměnily představu obyvatele hlavního města jakožto sebestředného pragocentristy. Dalším prozaickým, leč silným dojmem zapůsobilo stravování, jež organizátoři zajistili na vskutku vynikající úrovni. S prázdným žaludkem by se jednání vedla nesporně obtížněji než za pomoci rautů, coffee breaků a společných večeří v restauraci. V obvyklém předvánočním shonu znamenala naše akce Olomouc příjemnou změnu a po závěrečné hromadné fotografii všech účastníků s organizačním týmem nám přišlo až líto, že se už víckrát tohoto projektu pro středoškolské studenty nezúčastníme. Ta trojí cesta do srdce Moravy stála za to.

Tereza Mojzešová, 8. B