5. 2. 2010 se v Národním domě na Vinohradech konal maturitní ples Arcibiskupského gymnázia. Připomeňme si jeho průběh i atmosféru kolektivní reportáží sextánů.

MOTIVACE

Tento rok maturuje moje sestřenice, tedy spíše sestřenice přes koleno. Ještě přesněji dcera tátovy sestřenice. No, zkrátka a dobře, moje příbuzná, proto jsem nemohla chybět na jejím maturitním plese. Moc jsem se těšila, protože měla mít nějaké nové, velice originální šaty.

Původně jsem na maturitní ples jít nechtěla, přesvědčila mě má úžasná kamarádka - nebo spíš pan profesor Šilha, který řekl, že ty, kteří mají lístek na maturiťák, nebude do onoho večera zkoušet. O přestávce před jednou z hodin chemie jsem v záchvatu šílenství (které na mě přenesli mí spolužáci) koupila vstupenku za dvě stě padesát korun. Po nějaké chvíli můj záchvat vyprchal. Také mi došlo, že zrovna mě pan profesor určitě zkoušet nehodlá, a kdyby přesto hodlal, ten potištěný kousek papíru mi moc platný nebude.

Jako každý rok přišla i letos velká událost (ne, opravdu nepřiletěl Santa Klaus), a to sice maturitní ples. Z hlasů oktavánů ve školním rozhlase nejeden nabyl dojmu, že koupě lístku je nejdůležitější bodem jeho života. Cenu lístku raději neřešme (ne že by mi udělala vítr v peněžence, ale za stejnou cenu se můžeme několikrát poveselit v hospodě), přesto jsem se odhodlal na svůj první maturitní ples vyrazit...

Z TEPLÉHO DOMOVA DO VÍRU TANCE...

Vyděsila jsem se už měsíc před plesem, kdy se kamarádka rozhodovala, co si vezme na sebe. To je přesně to, co nenávidím - když všechny mé kamarádky řeší, co si vezmou na sebe dřív, než si koupí lístek. ...

I kdyby se člověk začal chystat den předem, stejně vždycky vyjde pozdě. Na poslední chvíli musí myslet na spoustu věcí: Aby měl dostatek kapesníků, když má rýmu jako trám. Aby nezapomněl tramvajenku a nemusel místo plesu stepovat někde v průvanu s revizorem. Aby měl lístek, protože bez něj by se na ples asi sotva dostal...

Kamarádka omotala všechny své umyté a natužené vlasy kolem natáček, poměrně dlouho s nimi pobíhala po bytě, pak je sundala a zjistila, že se vlastně s jejími vlasy nic nestalo. Mně se povedla jedna úžasná lokna...

Když už jsem s rodiči vyrazila do toho nepříznivého počasí, došlo mi, že mám moc dlouhé šaty, asi jsem se za ten rok, co je mám, scvrkla. Vystoupili jsme na Náměstí Míru z metra a moje maminka se přerazila na schodech ještě dřív, než jsme vstoupili do tanečního sálu...

Řekla jsem si, že se pokusím vytáhnout na ples svého přítele - pokus byl neúspěšný. Ani se mu nedivím - kdybych měla stejný nesmysl pro rytmus jako on, také bych se tanečním akcím vyhýbala jako čert kříži. Myslím si, že takových lidí je v populaci jen jedno procento, já znám ovšem takové osoby hned dvě. Tou druhou je můj táta, který hned při své první hodině tanečních uklouzl a údajně prorazil hlavou buben kapely...

Tak jsem se tedy v ten velký den vydal na ples. Tam mě ovšem čekalo menší překvapení. Národní dům na Vinohradech totiž není nafukovací a malinko praskal ve švech... Co mě ovšem překvapilo nejvíc byly ceny místních drinků, jedna sklenice mocita stála více než cesta autobusem do Brna ...

Když jsem vystoupal po schodech, uviděl jsem podobný obrázek jako loni: Předsálí plné veselých (ale naštěstí zatím ne příliš veselých) lidí, konverzujících se spolužáky, známými a bývalými profesory. Na pódiu hrál orchestr pod heslem Když za hodně peněz, tak hodně hlasitě, ale muzika to byla pěkná...

A UŽ PLUJEME SÁLEM...

Krátce po osmé hodině program začne. Zahájen je předtančením několika studentů z nižších ročníků. Předtančení se jmenuje supermarket. Pak již do sálu vstupují primáni v doprovodu maturantů a třídních učitelů. Ředitel pronáší řeč a na řadu přichází stužkování primánů. Na konci tohoto ceremoniálu primáni zpívají latinsky studentskou hymnu...

...pokud se mu dá říkat taneční sál, možná, když je prázdný, ale když na něm stojí pár stovek lidí, rozhodně tak nevypadá. Nejhorší to asi bylo při předtančení, to se lidé seskupili kolem parketu a ti, kteří seděli za nimi u stolů, viděli jen jejich záda... Lehce mě zarazila slečna v letních kraťáskách, nebo dvě slečny v rourových černých kalhotách. Ale ani barevné legíny svítící zpod kraťoučkých šatiček mi nepřišly zrovna nejvhodnější...

Nejprve maturanti stužkovali primány, kteří se tímto aktem plně stali studenty AG. Poté třídní profesorky našich oktavánů - Pavla Synovcová a Jana Chloupková - ošerpovaly své žáky...

Postupně byla vyhlašována jména jednotlivých studentů, kteří byli za doprovodu hudby, tleskání a ječení kamarádů a příbuzných oceněni stužkou či šerpou...

Nakonec zástupci z každé oktávy pronášejí krátkou vtipnou a věcnou řeč, čímž by se zdál obřad být důstojně zakončen, ale do programu patří ještě společný přípitek oktavánů a focení... a tu již dříve představená kapela začne hrát waltz, který oznamuje sólo pro ředitele a pedagogický sbor...

Během tanečního sóla maturantů s učiteli jsem zameřil pozornost k jednotlivým profesorům a jejich tanci. Někteří, obzvláště ti mladší, často tančili energicky a brali tanec jako obvyklou zábavu. Ale mnoho jejich starších kolegů si tanec užívalo a vychutnávalo, každou vteřinu jako minutu a každou minutu jako hodinu, svým postojem dodali tanečnímu sólu slavnostní a jedinečný ráz. Nejen postojem k tanci, ale i samotným tancem se učitelský sbor navzájem velice lišil. Nemalá část učitelů pravděpodobně naposledy tančila na minulém maturitním plese a proto jednotlivé kroky pozapomněla a jen se kolébala na místě. Na druhou stranu mnoho učitelů tančilo tak zkušeně, elegantně a dokonale precizně, že by se za to nestyděl leckterý profesionální tanečník. Bohužel maturantů bylo méně než dostupných profesorů a proto si někteří profesoři toto sólo nezatančili...

Následným tancem je blues, které tančí maturanti se svými rodiči, a nakonec také sólo pro maturanty. Menší prostoj a pak už do sálu opět vstoupí oktáva A a oktáva B, každá z tříd si již tradičně nese velkou plachtu a všichni zúčastnění jim hází mince, které ve chvíli létají po celém sále...

Udivilo mě, kolik bylo na plese malých dětiček, pobíhaly tam holčičky v princeznovských šatech a kdyby se nelpetly všem, kteří tančili, pod nohy, určitě by byly moc roztomilé. Po stužkování primánů a šerpování oktavánů to na tanečním parketu vypadalo skoro jako na trhu, tancovalo spoustu lidí, každý něco jiného, různými směry a mezi nimi se pletly děti...

Několikrát jsme si všichni zatancovali na přeplněném parketu a už zde bylo předtančení oktávy B v moravských krojích. Po aplausu se opět zaplnil taneční parket a všichni mohli zjišťovat, kolik si toho nepamatují z tanečních. Zábava byla v plném proudu - lidi se bavili, popíjeli a večer příjemně plynul. Po nějaké době tu bylo předtančení oktávy A, židovské tance. První ze dvou tanců jsem bohužel nemohla dobře sledovat, kvůli davům lidí, kteří se tlačili dopředu, aby viděli...

První část plesu je u konce, hraje kapela, taneční parket je plný tanečníků a není tam téměř k hnutí. V půl desáté kapela utichá a na parket vchází oktáva B v krojích. Předtančení netrvá dlouho a sklízí obrovský úspěch. Následuje další půlhodinka tance a v půl jedenácté diváci přivítají část oktávy A, v čele s paní profesorkou Chloupkovou, která získává náš veliký obdiv, neboť tancuje charleston se studenty. Zbývá poslední předtančení, které následuje v zápětí. Vchází druhá část oktávy A a připravuje se do kruhu k zatančení židovského tance. Ovace neberou konce a studenti odcházejí v bouři potlesku...

Dala jsem si limonádu s příchutí Mojita za padesát korun jen proto, že se číšníkovi nezdálo něco na mém věku. Zato u jiných osob s výstřihem věk až takovým problémem nebyl. Nu co, ušetřila jsem šedesát korun. Po osvěžení jsem si z důvodu, který raději dále rozvádět nebudu, s přáteli vyběhla před budovu jen ve společenských šatkách, po pár minutách jsem utíkala zpět. Volala mi kamarádka, abych zašla do salonku, který je napravo od schodů, a ještě napravo od té místnosti, do které přijdu. Nemohla jsem ji kdoví proč najít. Když se mi to povedlo, musely jsme už jít, abychom přišly včas domů...

Abych kolem sebe pořád neplival samou kritiku tak se musí uznat, že předtančení byla velmi kvalitní. Bohužel jsem ani jedno neviděl, neboť nejsem nadprůměrného vzrůstu. Tančení naštěstí velikostí limitováno nebylo, ovšem zde mi došlo, že mé umění se od tanečních dostalo ze stupně podprůměrné na zapomenuté, takže jsem se o to ani moc nepokoušel (jediná výjimka byl kankán, po kterém jsem se divil, že žiji a že jsem nic neztratil). Většinu doby jsem tedy konverzoval s ostatními účastníky plesu...

První dvě hodiny po zahájení nebylo na tanečním parketu k hnutí. Okolo desáté hodiny se nedalo pořádně tancovat ani pomalé blues. O hodinu později bylo poznat, že se tu a tam začínají někteří sbírat a pomalu opouštět taneční sál i budovu. Dost lidí ale zůstalo až do jedné hodiny ráno, aby si užili volnost tanečního parketu...

Jednotlivá předtančení oktáv byla velice poutavá a zajímavá... k vidění byly jednat tance židovské, tak i tance české, dokonce bylo možno spatřit i pány v sukních, což je na křesťanském maturitním plese poněkud nečekané. Mezi jednotlivými vystoupeními se sál zaplnil tanečními páry, které se snažily se navzájem nepošlapat a neposrážet... Kolem půlnoci se sál začal vyprazdňovat, protože mnoho lidí odcházelo na tzv. áftrpárty, což je oblíbená, i když neoficiální složka maturitního plesu...

Taneční sál se trochu vyklidil, takže se již dalo mluvit o tanci a ne o vzájemném okopávání se. Ve 24:00 nás v malé sále čekalo půlnoční překvapení- Gott Revival, které je bohužel předveno za velmi malé účasti...

Nicméně párty pokračovala a to až do dvou hodin ranních. Pak začalo velké odcházení. Ti, kterým se ještě domů nechtělo, určitě pokračovali v noční zábavě v některém z pražských podniků. Do jednoho baru na tzv.áfter párty zamířili také studenti naší třídy VI.A, spolu s dalšími studenty arcibiskupského gymnázia, kde dokončili svůj úspěšně zvládnutý večer.

HODNOCENÍ

Celkově jsem byl z plesu mile překvapen, mé prvotní plány byly dovnitř a ven, ale nakonec jsem se zdržel tak dlouho, až mi málem ujelo poslední metro. Zklamán jsem určitě nebyl, neboť tančení byla ta poslední věc, kterou jsem tam měl v plánu provozovat, a tak jsem spíše pokecal se známými. Příští rok rozhodně míním jít znovu na ples.

Letošní ples Arcibiskupského gymnázia byl určitě pro každého v něčem zajímavý. Někdo si užil předtančení, jiný symfonický orchestr. A další zažil velmi zajímavé a snad i nezapomenutelné chvilky. Ty bych mohl, pokud bych v sobě měl dostatek exhibicionismu, využít v reportáži. Avšak k mojí plné spokojenosti stačilo dobře si zatancovat a popovídat s přáteli. Proto má můj publicisticko-zpravodajský útvar jen 317 slov.

Zpráva z maturitního plesu AG

5. února 2010 se v Národním domě na Vinohradech konal maturitní ples Arcibiskupského gymnázia. Nejprve maturanti stužkovali primány, kteří se tímto aktem plně stali studenty AG. Poté třídní profesorky našich oktavánů - Pavla Synovcová a Jana Chloupková - ošerpovaly své žáky. Po delší vtipné řeči vybraných studentů, okrášlené narážkami na školní řád apod., přišlo na řadu první předtančení - nebo přesněji scénka s hudbou jakožto kulisou - a sóla maturantů: nejprve s profesorským sborem (včetně pana ředitele a otce Kuneše), pak s rodiči a na závěr tančili sami studenti mezi sebou. Konečně se dostalo i na nás ostatní. Mohli jsme tančit, povídat si i se občerstvovat chlebíčky, nápoji atd. Ze zábavy jsme byli vyrušeni jen dvěma povedenými předtančeními obou maturujících tříd. O půlnoci nás čekalo sladké růžové překvapení: oktaváni oblečení do růžové róby nás bombardovali bonbóny... Sály se postupně vyprazdňovaly, tanečníci konečně získali dostatek prostoru k tanci... Myslím si, že se letos maturitní ples opravdu povedl.

První fotografie z plesu najdete na Rajčeti.