V sobotu 13. 5. jsme se vypravili na maratón, jehož stezka tentokrát vedla okrajem Prahy i kousek mimo Prahu. Maratonci v počtu 13 se sešli již ve čtvrt na osm na Smíchovském nádraží, ovšem my jako “pětadvacítkáři“ (8 lidí) jsme odjížděli autobusem v devět hodin od Anděla, abychom se k nim ve Slivenci připojili.

Společně jsme došli až k lomu Cikánka, kde se těží mramor – kdo chtěl, mohl si vzít domů libovolný počet leštěných mramorových úlomků, kterých je tam na zemi spousta. Dále naše cesta pokračovala Radotínským údolím, jednou boční roklí (kde bylo mimochodem moc hezky)a pak mezi poli až ke kostelu Choteč. Cestou od rokle sice začalo pršet, ale naštěstí jen málo. Na Chotči jsme si odpočinuli a vyslechli si něco z historie – o požáru 31.5.1856, kdy se zbortila jedna věž, a tak se zjistilo, že nebožtíka v hrobce pod kostelem pohřbili zaživa – a také o nedoloženém příběhu svaté Kateřiny.

Po krátkém odpočinku a připojení dalších členů naší výpravy (bylo nás už 24) jsme se vydali na další část maratónu – směr Třebotov. Cestou sice opět mírně sprchlo, ale prakticky hned zase přestalo. Takto jsme došli až k židovskému hřbitovu v lese nad obcí a tam jsme se chvilku zdrželi. Zaujaly nás zde hlavně náhrobky, které byly napsané buď česky, německy, anebo hebrejsky (či dvojjazyčně). Na náhrobcích byly také skoro vždycky položené kamínky a občas vyryté symboly – např. ruce nebo nádoby. Po následném zjištění, že se na židovský hřbitov v sobotu nemá chodit, jsme prošli Třebotovem a vydali se do údolí Švarcavy. Zatímco jsme si na hezkém místě u rybníka opékali buřty, přidali se k nám další účastníci, takže nás celkem bylo 28.

Po obědě jsme zamířili na blízký kopec, kde byla mohyla a super vyhlídka, a také jsme si zahráli Trojnožku. Dále jsme prošli Solopisky s památníkem věnovaným Rudé armádě, a následně červená značka vedla do Radotína. To byla cílové stanice nás, pětadvacítkářů, tak jsme se rozloučili a odjeli zpátky do Prahy.

Půlmaratón se mi celkově opravdu líbil, jelikož jsem se dozvěděla hodně zajímavých věcí, a klidně bych šla znova.

Vendula Čuchalová