Příznivé zimy a sněhu se vždycky musí využít, a tak jsme se 28. ledna vypravili opět do Jizerských hor. Bylo nás patnáct, z toho tři účastníci se připojili až v Liberci, mezi nimi i ošlehaný horal Milan Štryncl, který s námi jezdí každý rok.

Z Bedřichova (-9°C, zataženo, vítr) jsme zamířili na významnou běžkařskou křižovatku Hřebínek. Cestu jsme si trochu zkrátili úzkými lesními cestičkami, kde jsme jeli sami bez ostatních lyžařů. Pak jsme se hlubokým sněhem vysápali na Ptačí kupy 1013 m/m. Tam jsme se pokochali výhledem hlavně k severu a velkými rampouchy. Pak jsme dojeli po hřebeni dál až pod Holubník, a ač jsme to původně neměli v plánu, 8 z nás se na něj vyškrábalo. A stálo to za to. Směrem do Čech byla inverze, takže z šedobílého moře vyčuhovaly jen ty nejvyšší hory, včetně Jizery a krkonošského Vysokého kola. Asi nejneobvyklejší byl ale pohled na Ještědský vysílač vyčnívající nad mraky.

Hned po sestupu z Holubníku nastala největší legrace dne, na kterou se mnozí těšili už z Prahy. Rozhodli jsme se totiž zkrátit si cestu terénem – prostě free ride na běžkách. Odbočili jsme tedy ne moc řídkým lesíkem dolů, každý svou stopou, společný jen „směr slunce“. Za nějakou dobu jsme narazili na úžasný průsek s muldami, který končil strmým svahem opět v lese. Náš sjezd provázelo mnoho pádů, ale přesto jsme šťastně dojeli až dolů k úboční cestě. Odtamtud jsme již pokračovali po stopě přes Kristiánov do Bedřichova na zpáteční autobus.

Výlet jsme si všichni moc užili a až na jednu nevolnost nás nic zlého nepotkalo. Za to vše patří dík našemu Pánu a Stvořiteli té krásné přírody, kterou jsme mohli pozorovat.

Jonáš Chvojka, 7. B