Obligátně začnu tvrzením, že výlet to byl pěkný. Byl by ještě hezčí, kdybych si nepopletl Ládví s Letňany, leč nakonec jsem přijel ještě před plánovaným odjezdem. Na start nás dorazilo snad celých deset, trochu později (u Kobyliské střelnice) jsme nabrali domorodého průvodce po cykloterénech v Ďáblickém háji. Na střelnici byla první, trochu smutná zastávka u památníku zavražděných za Heydrichiády – nejmladším obětem bylo 15 let.

Další část již byla veselejší – jízda do vrchu, fakultativní možnost si rozbít ústa i s kolem v improvizovaném bikeparku, leč všichni, o nichž vím, přežili bez zranění. Poté vrchařská prémie k hvězdárně Ďáblice (myslím, že šlo o medvídka – bez kožešiny, takže ani fanatičtí zelení nemohli proti konzumaci nic namítat). Po hvězdárně lehký výklad o tom, že tady skoro všude seděl, tedy pardon, rozlévalo se moře. Vlastně pramoře s pravlnami a pramušlemi a jinými prapotvorami.

Pak následoval Čimický háj a Čimické údolí s rybníčkem Kostoprďákem (správně prý Koztoprťákem podle kozích prtí). Dále fakt docela hezká louka a v dopisku inzerovaný hřbitov pacientů z bohnické léčebny spolu s lehce brutální historií, kdo tam všechno leží (náš výsadek našel tajemný hrob M.T.). , a hurá příšerným strmým krpálem k přívozu. Kvůli nám jel dvakrát, a část účastníků se trochu ztratila. Pak je jel (jinam) hledat obětavý tatínek. Ještě že ty mobily máme, že, Herr Profesor? Aspoň jsme mohli ochutnat místní zmrzlinu/limonádu/dřeň/whatever. A doplnit tekutiny, bylo vedro.

Následovaly Roztoky u Prahy, setkání s Dominikou a jejím tatínkem, Zapomenutá vrba a obvyklé pyroorgie u extrémně špinavého potoka (aspoň někteří otrlí koupálisté viděli, do čeho lezou; my normální se koupali ve vedlejším). A buřtíky atd. Poté cesta přes Starý Suchdol do Houslí přes dozrávající třešňovku, která zpomalila i některé tradiční chrty – přesněji, vyhnala je na stromy. Housle jsou dost dobrá rokle, akorát vlhká, takže se nedoporučuje šplhání po místních pískovcových skalách. Navíc je v ní pitný pramen, zvaný Zázračná studánka. A sochař, a kopřivy, a kameny ... A také rozloučení s Dominikou, která nás i s otcem opustila k domovu ve Statenicích.

Výlet zakončila vyhlídka na Matěje s Hradem v pozadí a tzv. „terénní sjezd“ do Šáreckého údolí (v mém případě kolo svedeno, koneckonců, na takové blbiny je už staré). A pak již jen zmrzka, ňaminka na rozloučenou, mně poměrně blízká Pamatovačka* (nechápu Zdeňka, že prý je to jen legrace; jaká legrace, je přece jasné, že u některých, ehm, skromně nebudu jmenovat, jde o triviální pozorování) a vlak z Podbaby domů.

Takže, vy, kteří jste nejeli, máte čeho litovat!

Zapsal Vláďa, jinak také Vladimír Vladimirovič.

* Pamatovačka: Mou specialitou je mít pravdu, když se všichni ostatní mýlí. (G.B.Shaw)