Brzy ráno jsme se sešli na Hlavním nádraží. Vlakem jsme se poté vydali do Kolína. Kdo by si myslel, že při jízdě vlakem se nedá nic zažít, ten se plete. Cestou jsme hráli bezvadnou hru a nikdo se nenudil.

V Kolíně jsme nejdříve měli malou katechezi v tamním kostele postaveném Petrem Parléřem a nechyběla ani malá architektonická vsuvka. Když jsme si vše důkladně prohlédli, vyrazili jsme na cestu dalekou, polem, lesem, pasekou. Při cestě jsme získali plno nových známostí a také našli brouka roháče. Potom už jsme se zastavili v lese na piknik se spoustou medvědího česneku. Protože to bylo u blízko u tůně, tak jsme celou dobu poslouchali žabí kvákání.

Po výborném jídle jsme se znovu vydali na cestu. V Libici se sloužila mše svatá venku, ale uprostřed nás oblaka pylu a déšť zahnaly do bezpečného kostela. Vítr byl tak silný, že se na něj dalo skoro položit! Už jste si to taky někdy zkusili? Vevnitř se v klidu dosloužila mše svatá a potom už byl čas vyrazit domů. Vytáhli jsme deštníky a pláštěnky a šli jsme na vlak. Ve vlaku bylo znovu o zábavu postaráno a zanedlouho jsme byli v Praze a chtě nechtě jsme se museli rozloučit.

Na tuhle pouť budeme všichni dlouho vzpomínat :-)

Beni P. a Kája G. Z primy A