Na cestě do Německa panovala uvolněná atmosféra, protože jsme měli za sebou všechny písemky. Ve středu odpoledne jsme dojeli do Forcheimu. Na nádraží nás uvítali naši němečtí partneři. Ti byli u nás v Praze v říjnu a tak jsme se po více než půl roce těšili na znovushledání s nimi.

Ve čtvrtek jsme celé dopoledne strávili v jejich škole Gymnasium Fränkische Schweiz. Zúčastnili jsme se dvou vyučovacích hodin. Nejvíce nás ohromilo vybavení specializovaných tříd a obrovské sportovní zázemí. Odpoledne jsme měli za úkol poznat Ebermannstadt v tzv. Stadtrallye, zjistit odpovědi na otázky týkající se tohoto menšího městečka v severním Bavorsku. V pátek byl společný výlet do lanového parku a po procházce krásnou přírodou následovala prohlídka Teufelshöhle. Víkend patřil rodinám a většina z nás si užila oslavu Johannes Feuer (svatojánský oheň konaný v každé vesnici na počest slunovratu). V neděli večer měli čeští studenti možnost vidět krásný baletní galavečer v Norimberku. V pondělí jsme v rychlosti prošli Forchheim, kde jsme dokonce našli nemravný obrázek na radnici. Poté jsme navštívili fabriku C. Kreul. Tato rodinná firma, jejichž výrobky odpovídají vysokým ekologickým požadavkům, vyrábí např. akrylové a olejové barvy pro umělce. Prošli jsme rovněž středověké město Bamberg, které je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Podívali jsme se do zdejší románské katedrály a měli jsme pěkný výhled na střechy Bamberku z Růžové zahrady. Večer jsme měli v aule gymnázia rozlučkový večer se spoustou jídla, kde jsme se velmi neradi museli rozloučit se svými německými kamarády. V úterý jsme s kufry odjeli do Norimberku. Měli jsme tam velmi zajímavou prohlídku Reichsparteitagsgelände (areálu, kde nacisti pořádali jednou ročně říšský sněm). Megalomanské budovy a stadiony sloužili k manipulaci jedince a k přesvědčení o Hitlerově ideologii. Ve zbývajícím čase jsme se mohli po skupinkách toulat po nejznámějších norimberských památkách a kostelích.

Myslím, že i přes počáteční obavy německá část výměny předčila veškerá naše očekávání. Týden uběhl až moc rychle a nikomu se nechtělo zpátky do Prahy, i když to v podstatě byla cesta do prázdnin. Měli jsme dostatek volného času a program jsme si moc užili. Jsme po výměně plni zážitků a radosti z překonání jazykové bariéry. Velký dík patří paní profesorce Špačkové za zorganizování a skvělý doprovod.

Magdalena Slováková, 5.A