Následujícího dne v 11 hodin jsme vystoupili před lycée Saint-Vincent, kde nás očekávali francouzští korespondenti. Rozešli jsme se do rodin, se kterými jsme strávili zbytek víkendu.

Pondělí proběhlo v megalitickém stylu. Když nás šoféři dovezli do Carnacu, přivítaly nás travnaté plochy, na nichž se rozprostíraly aleje. Nejednalo se však o stromořadí, nýbrž o řady velkých kamenů, vlastně menhirů (tzn. v bretonštině „dlouhý kámen“), které se táhly přes celou krajinu, v délce jednoho kilometru. Možná si říkáte, kdo a proč se před 5000 lety namáhal s tím, aby soustředil tolik obrovských šutrů na jedno místo a ještě je seskupil do řad. To byla otázka, která nám vrtala hlavou, když jsme pak procházeli kolem alejí. Pravděpodobnou motivací pravěkých společenství bylo náboženství.

Naše trasa vedla celý den přírodou, pro doplnění sil jsme se zastavili v lese na pique-nique, a byli jsme nadšení, když jsme poté dorazili k moři a část cesty šli vodou.

Nutno dodat, že Carnac, archeologické vykopávky, pohřebiště, to všechno mají společná dvě místa na světě. V Africe existuje taktéž Karnak, nejrozlehlejší chrámový komplex v Egyptě.

Abychom lépe pochopili, co jsme si celý den vlastně prohlíželi, absolvovali jsme v Musée de Préhistoire (Muzeum pravěku) prohlídku s odborníkem, který nás dovedl i k jedné z nejstarších místních památek – tumulus (= mohyla) St. Michel.

V úterý jsme navštívili Nantes, město kultury a historie, mimochodem 6. nejlidnatější město Francie. Dopoledne nám paní profesorka ukázala nejkrásnější místa města, nevyjímajíce Château des ducs de Bretagne (Zámek vévodů bretaňských), krásný městský park Jardin des plantes, na jehož sedmi hektarech jsme objevili spoustu vychytávek (třeba zvlněné lavičky pro lepší pohodlí při odpočinku), a nádhernou gotickou stavbu Cathédrale de Saint-Pierre-et-Saint-Paul, kde byl v roce 1598 podepsán Edikt nantský.

Společnou prohlídku města jsme zakončili u Passage Pommeraye, která byla v 19. století důležitým kulturním a obchodním centrem města a nezměněná plní svou funkci dodnes.

Následující dvě hodiny jsme měli rozchod, abychom mohli sami objevovat město, nakoupit si, nebo v klidu posedět na crêpe (= palačinka, francouzské národní jídlo pocházející z Bretaně).

Odpoledne jsme společně viděli památník ke zrušení otroctví (1848) a velkolepé turistické atrakce Les machines. Jednalo se o masivní konstrukce zvířat z oceli a dřeva, z nichž největší byl slon 12 metrů vysoký a 8 metrů široký. Pohyboval se venku a stříkal ze svého chobotu vodu na všechny kolem.

Středeční den jsme začali ve škole dvouhodinovkou tělocviku spolu s našimi korespondenty. Následovala prohlídka školy a města s výkladem tamějšího profesora dějepisu. Odpoledne jsme strávili v rodinách.

Během výměny jsme nesměli opomenout druhé nejnavštěvovanější místo ve Francii – opatství Mont-Saint-Michel. Tam jsme vyrazili ve čtvrtek. Nechyběla prohlídka areálu ani odpolední výlet s průvodcem po odkrytém mořském dnu. Umožnil nám to vysoký rozdíl mezi přílivem a odlivem (činí ho cca 14 m) a tak jsme v jednu chvíli stáli na písku, kde se o několik hodin později rozlévala 7 metrů vysoká voda.

Po návratu do Rennes jsme se sešli se všemi Francouzi na závěrečném soirée ve škole. Měli jsme prostor pro popovídání si a doplnění sil společně připravenými pokrmy.

Poslední den výměny proběhl kvíz po městě, společný oběd a loučení s Frantíky. Celá francouzsko-česká skupina byla moc sympatická, tak jsme se loučili dost neradi.

Do Prahy jsme dorazili v sobotu ráno plni dojmů z krásného týdne. Bylo to díky těm všem, kteří se výměny zúčastnili, starali se o nás a velké díky patří našemu doprovodu!

Kristýna Šimůnková