Kdo by nechtěl na hory za sněhem, zatímco v Praze už není? Běžky do obalu, svačinu do batůžku a jede se! Tak měla naše 14-členná skupina v 6:45 sraz na Černém Mostě. Autobusem jsme dojeli do Liberce a poté místní linkou až do Bedřichova. Bylo kolem +4°C a pršelo… (fuj, že?)

Ale i přes nepříznivé podmínky jsme namazali a nasadili klouzavá prkénka. Vydali jsme se přes Novou Louku až na rozcestí Hřebínek, kde se naše skupina rozdělila na dva menší oddíly.

Nebojácní horalové se vydali po vyjetých cestách výše a v sedle Holubníka byli 999 metrů nad mořem. Prý tam zažili pravou zimu s čerstvým sněhem a ojíněnými stromy (škoda, že to nefotili) a pak se vrátili dlouhým sjezdem přes Kristiánov a kolem přehrady na Černé Nise zpátky do Bedřichova – celkem 27 km!

Druhá skupinka zvolila troufalý traverz na opomíjený vrchol Poledník 864 m/m. To však netušila, že ji čeká nedostatek sněhu a lezení po skalách se stále nasazenými běžkami.  Podle hesla „nemusí to být kratší, hlavně že je to náročnější” dorazilitito doslova skalní běžkaři na vrchol Poledníku právě v poledne a užívali si divočinu zcela liduprázdnou. Zpáteční trasa vedla přes Olivetskou horu, Prezidentskou chatua rozhlednu Královka, včetně drsného sjezduz Nekrasu po žluté značce (prý to nejde sjet – pche!)

V Bedřichově jsme se všichni opět sešli, říkala se Pamatovačka* a pak jsme nasedli na autobus směr Liberec a Praha. Ač počasí nepřálo, výlet se povedl a všichni dostali mňamku.

*Nezlob se na růži, že má trny; raduj se, že i tak trnitý keř krásně kvete!

Zdeněk Lauschmann