Pondělí 3. prosince byl velmi důležitý den. Ve svém diáři jsem měl totiž poznamenané hned dva úkoly najednou! Podat maturitní přihlášku a přijít včas na sraz! Více či méně se mi podařilo obojí splnit, a tak už nic nebránilo tomu, abych společně se zbytkem třídy vyrazil na duchovní obnovu. 

Cílová destinace byla úžasná. Hrob svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Abychom se necvičili jen na duchu, ale i na těle, vystoupili jsme (plánovaně) o jednu stanici později, a zbylých pět kilometrů (z kterých se nakonec vyklubalo deset) jsme museli jít pěšky. Krajina v okolí Jablonného je krásná, vzácná, ale opuštěná a chladná. Promlouvá k srdci. 

Nebyla to však jen krajina, která k nám promlouvala. Otec Hyacint a prorok Jonáš s apoštolem Pavlem se o to snažili po celou dobu obnovy. Program byl náročný a během dne jsme čelili spoustě výzev. Brzo ráno (skoro ještě za tmy) byly roráty. Dopoledne rozjímání, při kterém se drželo posvátné mlčení. Po obědě procházka do okolních lesů a večer to nejtěžší - uvařit večeři. Většinou se nám to povedlo celkem rychle a proto zbyl i čas na rozvíjení a prohlubování ekumenického dialogu (formou dopisů a pohledů) mezi pedagogickým sborem našeho gymnázia. 

Jako největší úspěch beru to, že se nám všem (celkem nás bylo deset) podařilo dojet zpátky domů. A to dokonce bez zpoždění! Dali jsme si natolik záležet, abychom z těch zapadlých krajů přijeli včas, že se nám nakonec podařilo přijet o den dříve a mile (či nemile) tím překvapit naše milované (či nemilované) rodiny. 

Svatá Zdislavo, oroduj za nás!

Dominik Jirsa

foto: Alžběta Kameníková