Ve zprávách jsme nejednou slyšeli o kůrovci.

Od mala nás učili, kde je sever, jih, východ a kde západ.

V zeměpisu jsme se naučili vyjmenovat chráněné krajinné oblasti ČR.

V biologii jsme si říkali, jak se ošetřují lesy.

V příručce pro zálesáky jsme se dočetli, jak postavit racochy.

Je to moc fajn.

Připadáme si chytře.

Otázku, jak tyto vědomosti využít v praktickém životě, nechme stranou.

…

Anebo ne.

Takže.

Jak tyto vědomosti využít v praktickém životě?

Odpověď jsme dostali záhy.

Záhy znamená poté, co se celá kvarta A nacpala v pondělí 21. října do autobusu, jednou přestoupila a úspěšně opět vystoupila v Rožmitále pod Třemšínem.

Na jednu stranu s sebou vláčíme krosny plné roztrhaného, špinavého, oblečení, aby bylo vhodné pro práci v lese. Na druhou stranu spíme v luxusním hotelu, pokoje mají vlastní koupelnu a čekají na nás nejen bohaté snídaně, ale i obědy a večeře.

Nebuďme vymyselní, nestěžujme si. Budeme hold muset tu horkou vodu, čisté ručníky a televize nějak přežít.

Opouštíme penzion Panský dům, který zřizuje Arcibiskupství pražské a místo ježdění výtahem nahoru a dolů vjíždíme do lesa. Po krátkém zaškolení už za zvuku náhodných výkřiků taháme klestí z pasek. A o něco později za zvuku – tentokrát už synchronizovaných odpovědí – probíhá mše. K závěru večera shlédneme film od National Geographic Je s námi konec?, kterým provází Leonardo DiCaprio.

Náš výlet byl spojen s duchovní obnovou. Konkrétněji s dopolednem stráveným vášnivým debatováním s bratrem Klimentem o ekologii, přírodě, lidech a Bohu. Navázali jsme nejen na film, který jsme shlédli, ale i na několik prvních veršů Genesis. Ale abychom o pomoci přírodě jen nemluvili, nasadili jsme na vyčištěné paseky buky.

Další dny jsme se mimo sázení věnovali i vázání ovčí vlny na mladé stromky, aby je neožírala zvěř.

Z lesního prostředí jsme se přeci jen na chvíli přesunuli do učebny a vzali s sebou i pana lesníka, abychom si některé nové poznatky mohli zapsat do sešitů. Výuka zeměpisu s paní profesorkou Chloupkovou nesmí chybět a velmi kreativní večerní program teprve ne.

Tento pětidenní pobyt spojený s prací v lesích se v historii Arcibiskupského gymnázia konal poprvé. Byli jsme svým způsobem pokusnými králíky. A myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když prohlásím, že jsem ráda, že jsme jimi mohli být. Člověk si připadá přeci jen o něco užitečnější než ve školní lavici a říkejte si, co chcete, změnit na chvíli vyučující prostředky také není zrovna neprospěšné.

My jsme odpověď na otázku dostali. A doufám, že tuhle možnost budou mít i jiné třídy.

Luisa Marie Marešová, 4. A