Byl pátek 27 září. Slunce se ještě pořádně nestihlo probudit a my jsme se již radostně vítali s bratry Hyacintem a Filipem na pražském letišti. Vydali jsme se, někteří již podruhé, do dalekých Lurd.

Pochmurnou Prahu vystřídalo prosluněné Toulouse. Naše nohy nás donesly z letiště až do dominikánského kláštera. Tento betonový komplex, se stal naší základnou na 5 dní. Měli jsme tak možnost poznat život místní dominikánské komunity skrze zpívané modlitby breviáře, několik společných obědů nebo náhodná setkání na chodbách kláštera.

V Toulouse jsme navštěvovali místní památky. Viděli jsme ostatky sv. Tomáše Akvinského i největší zachovalou románskou baziliku zasvěcenou sv. Saturninovi. V sobotu jsme se zúčastnili mše svaté v domě, kde se usadila první dominikánská komunita a v pondělí jsme vycestovali z Toulouse do nedalekého městečka Albi.

Do Lurd jsme dorazili v úterý večer. A nebyli jsme jediní. Spolu s námi na Rosaire, neboli pouť k Panně Marii Růžencové, dorazilo nepočítaně dalších poutníků. Velkou část tvořili nemocní, kteří si přijeli vyprosit uzdravení, a dobrovolníci. Většina z nich pocházela z Francie a podle barevných šál jsme poznali, z kterého regionu pochází.

Naším posláním na tomto poutním místě nebylo jen se duchovně obnovit, ale také pomáhat. Vozili jsme nemocné na mše, mariánské procesí, křížovou cestu nebo do koupelí. Účastnili jsme se duchovního programu společně s nimi, ale zároveň nám každý den zbýval čas i na společné lectio divina, koupel v uzdravující vodě nebo různé procházky po Lurdech a okolí. Udělali jsme si čas i na jednodenní výlet do Pyrenejí. Rosaire jsme zakončili s nemocnými, pro které jsme si připravili krátkou divadelní scénku s unikátní hudební kreací.

Všechny nás pouť velmi obohatila, a tak se nám nikomu nechtělo zpátky. Každý z nás si odvezl zpět nejen malou lahvičku lurdské vody, ale také spoustu nezapomenutelných zážitků. Bylo to fajnový.

Klára Koběrská

(fotografie: Barbora Halíková a Nicole Rážová)