Varování (nejen) mladých křesťanů před online studiem Bible se sektou Sinčchondžhi

Sekta Sinčchondžhi (Shincheonji), která v minulých letech cílila především na mladé křesťany v pražských ulicích, se v posledních měsících přizpůsobila přesunu do online prostředí. Nadále sice využívá možnosti oslovování křesťanů na základě osobních kontaktů (oslovování rodiny a přátel studenta, případně mladých v jeho farnosti a jiném společenství), ale ve velké míře nyní ke kontaktování využívá sociálních sítí: jedná se především o Instagram, ale používá rovněž Facebook a další sítě.

Záminkou ke kontaktu bývá nejčastěji prosba o vyplnění dotazníku s křesťanskou tematikou nebo pozvání do online společenství, jako je jmenovitě InSpirit_cz či údajné ekumenické společenství LEM-ON. Skrývá se také za účty věnující se křesťanským párům (muzizenam_zenymuzum), biblickým veršům nebo obecně čtením Bible (rande_s_bohem). Po čase z těchto účtů přichází nabídka na biblické lekce, které probíhají prostřednictvím platformy Zoom. Ty zprvu působí jako klasické biblické studium, po nějaké době však začne lektor či lektorka rafinovaně předávat učení Sinčchondžhi o „otevřeném slovu“ Nového zákona a Zjevení, které se dle této skupiny již naplnilo, a proto je možné, aby se šířilo díky údajnému zaslíbenému pastorovi, což je vůdce Lee Man-Hee (ten je nazýván dle procesu předání otevřenéhosvitku ve Zjevení „Novým Janem“).

Mladí křesťané zde studují Bibli ve velmi přátelském prostředí, aniž by mohli poznat, že jim sekta systematicky lže nebo že se mezi nimi pohybují falešní studenti jako Rastislav Čižmár, který je jedním z těch, kdo stojí za rozmachem této sekty u nás a na Slovensku. Ti falešní jsou navíc s těmi pravými spárovaní, aby společně sdíleli přijaté poznání. Kromě nich jsou důležitou součástí sekty tzv. „evangelistky“, jakési asistentky lektorů, které je navíc nesou jako „ovoce“. To vše slouží rovněž k zamezení kontaktu s jinými studenty, ale také pro kontrolu toho, zda dotyčný nezačíná o něčem pochybovat. I proto jsou studenti nabádáni k tomu, aby o studiu Bible nikomu neříkali, ačkoli mají zároveň postupně doporučovat blízké, kteří by mohli mít pro toto „vzácné slovo otevřené srdce“.

Pokud někdo zvenčí před touto sektou varuje, začnou evangelistky spolu s přidělenými falešnými studenty přesvědčovat na základě veršů z Bible a ujišťovat, že se je pouze snaží svést zlý duch, ať už prostřednictvím blízkých, kněží nebo médií. Proto je velmi důležité varovat opatrně s konkrétními důkazy v podobě zdrojů o této sektě, o průběhu lekcí a podobě učení. Vzhledem k rychlému šíření přes sociální sítě je pak potřebné zvýšit o této sektě nejen mezi mladými znovu povědomí.

P. Jan Pitřinec

Svědectví mladých žen o zkušenostech se Sinčchondžhi:

Byla jsem oslovena napsat pár řádků o tom, jak mě slečna zvala do Sinčchodžhi. Někdy během léta mi přišla zpráva od slečny, která se mě ptala, zda nejedu na JUMP (křesťanský charismatický tábor pořádaný každý rok v Kostelním Vydří). V tu chvíli mě ani nepadlo, že by to mohlo být něco divného, když se ptá na JUMP, a tak jsem jí odpovědělaa ptala jsem se odkud mě zná nebo zda jsme se někdy potkaly. Odpověděla že ne, ale že někde viděla mou reakci na CSM Hradec Králové. Nejspíše jsem jim lajkovala nějaký příspěvek.

Později se mě ptala, jestli plánuji jet na nějakou křesťanskou akci. A když jsem odpověděla, že jsem měla v plánu jet na DCŽM Vesmír, začala mě zvát na akci jménem LEMON, že to probíhá v sobotu a v neděli on-line. Psala jsem ji, že děkuji za nabídku, ale že nevím, jak to bude a ona se mě hned ptala, který den tedy dorazím.

Pak jsem odjela na tábor a už jsem ji neodpovídala. Ale během toho týdne, co jsem byla pryč, mě zvala ještě jednou. Neměla jsem čas na to nijak reagovat a taky jsem na to už zapomněla. Vzpomínám, jak kamarádka, kterou také oslovili, sdílela na Facebooku článek, který byl psaný pro cirkev.cz. V tu chvíli mi to tak nějak se cvaklo. Holčině už jsem na zprávy neodpověděla a její účet jsem si blokla.

V první chvíli jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Byla jsem trochu zaskočená, jak snadno vás mohou někam pozvat nebo vás někam lákat. Proto si myslím, že je důležité, aby se o tom mluvilo. Je hlavně potřeba mladé lidi upozornit, že se k nim mohou snadno dostat skrz sociální sítě a jednu malou veřejnou reakci.

Žena, 21 let

Koncem července se mi během jednoho dne ozvaly dvě dívky – ani jednu jsem neznala, s jednou jsem měla společnou kamarádku na sociálních sítích, ale jinak jejich profil vypadal mile a normálně :)

Jedna z nich zahájila zprávu s tím, že se letos rozhodla pro výzvu překonat sama sebe a udělat něco dobrého a ptala se mě na JUMP, pak se chytla tématu duchovního růstu a programu, zmínila Katolickou charismatickou konferenci, což jsou podle mě všechno takové normální důvěryhodné akce, takže to působilo zcela neškodně. Předpokládala jsem, že mě asi objevila ve skupině JUMPu, tak jsem jí chtěla poradit a tak... Nicméně mě pak pozvala na online ekumenické spolčo LEM-ON.

Spolča jsem se zúčastnit nemohla, protože jsem měla docela plné prázdniny. Nedlouho po této naší konverzaci mi moje sestra ukázala článek na cirkev.cz, kde se psalo o sektě Sinčchondži, která nyní láká mladé lidi i prostřednictvím sociálních sítí na právě takovéto akce – a byl tam vypsán seznam akcí, stránek, kanálů, které jsou spravované členy tohoto uskupení. Odkaz jsem dívčině poslala a ta se mi vzápětí omluvila a poděkovala za upozornění.

Druhá slečna mě pozvala na křesťanskou challenge, kterou pořádá @inspirit_cz<< (název na Instagramu) s tím, že je to pro věřící, kteří hledají hlubší víru v Boha a větší poznání jeho i svého srdce. Poslala mi také nezávazný dotazník, který jsem mohla vyplnit. Opět jsem zareagovala, že nemám dost času, a po zjištění, že i tato skupina patří k sektě, jsem i jí poslala odkaz. Také ona působila vděčně, že jsem jí toto upozornění poslala, ale jak jsem zjistila z pozdějších rozhovorů s přáteli, pokud už ti lidé přímo zvou na různé akce, jsou plnohodnotnými členy a vědí, o co jde, takže jsem jim asi moc nepomohla. Ráda bych ale pomohla všem, kteří ještě mají šanci se o tom dozvědět včas a vyhnout se tomuto „společenství“.

Terka, 22 let

Přes sociální síť mi přišla zpráva s nabídkou o učení se cizího jazyka od mladé lektorky angličtiny. On-line zábavnou formou a v přátelském prostředí – tak to prezentovala ve zprávě, kterou zdobilo několik smajlíků. V té době jsem byla na nabídky přes sociální sítě zvyklá, ale žádnou z nich jsem nepřijala. Tato mi však přišla zajímavá, protože jsem v té době chtěla využít čas karantény k něčemu přínosnému.

Když jsem na nabídku nezávazně kývla, dostala jsem od mladé slečny dotazník ohledně angličtiny. Ten však kromě otázek týkajících se mojí úrovně jazyka a vztahu k angličtině obsahoval i o něco osobnější dotazy. Poté si se mnou sjednala hodinový rozhovor na téma osobní rozvoj, ve kterém jsem zjistila, že je věřící. Dotazy od ní na on-line hovoru byly sice osobní, ale nedávala jsem tomu celému velkou pozornost. V té době však vypadalo vše v pořádku, protože jsem byla přesvědčená, že mezi učením a seberozvojem leží jen tenká hranice.

Ráda jsem tehdy sledovala stránky, které svým sledujícím denně nabízí novou slovní zásobu cizích jazyků, nové znalosti či inspirující citáty. Vyhledávala jsem cokoliv, co by mi rozšířilo obzory. A tak jsem se na hovor připojila. Lidé na on-line výuce byli velmi milí a přátelští. Vše skutečně probíhalo zábavou formou a hodinka utekla jako nic. Na konci lekce jsme byli náhodně rozděleni do místností, kde jsme si měli povídat v angličtině. Jedna holčina z lekce si na mě po našem anglickém rozhovoru vyžádala kontakt, abychom si mohly chatovat i mimo hovory anglické skupinky.

Po první hodině angličtiny mi začala hlavou vrtat otázka: Proč je to celé zdarma? Je to snad proto, že jsou všichni participanti přátelé? Proč by tam tedy chtěli zvát někoho úplně nového a cizího? Ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, na další hovory jsem již nešla. I když jsem na angličtinu chodit přestala, chatování s holčinami pokračovalo. Povídali jsme si o všem možném. Takřka denně se mi na Instagramu objevil nějaký motivační citát, nebo zpráva s přáním krásného dne. Bylo to vlastně milé, ačkoliv jsem nechápala, proč se ke mně chovají jako ke kamarádce, přestože jsme se nikdy předtím neviděly. Po nějakém čase jsem zjistila, že je jedna ze slečen studentkou psychologie. Zaujalo mě to a ona to poznala. Poslala mi tehdy psychologický dotazník a sjednala si se mnou hovor, kde mi prý řekne výsledek – analýzu mojí osobnosti.

Po nějaké době jsem si všimla, že jednu ze slečen sleduje na Instagramu moje kamarádka. Ptala jsem se tedy kamarádky, odkud holčinu zná. Sdělila mi, že se začaly bavit naprosto náhodně poté, co jí dotyčná slečna napsala. Zpozornila jsem. O to víc poté, co jsem se dozvěděla, že i kamarádka si vyplňovala onen psychologický test. Když se slečna dozvěděla, že se známe, chtěla za námi přijet. V té době si se mnou začala povídat o náboženstvích. A pak to přišlo tak přirozeně, že jsem si toho málem nevšimla – pozvala mě na naprosto nezávazný hovor. Hovor náboženské skupinky, kterou je ona součástí – Sinčchodžhi. Popírala, že se jedná o sektu a říkala mi, ať si to přijdu jen nezávazně poslechnout. Ačkoliv jsem na zprávu již nikdy neodpověděla, připomíná se dodnes. Několik věřících kamarádek mě upozornilo, že ví, o co se jedná díky stránce cirkev.cz.

Žena, 18 let

převzato z Budoucnosti církve (informačního listu pro podporu pastorace mládeže), říjen 2021