Mohl byste se nám na úvod představit?

Jmenuji se Jan Vachek, jsem absolventem Arcibiskupského gymnázia, které jsem navštěvoval v letech 1993 až 2000. Byli jsme první ročník víceletého gymnázia.
V současnosti pracuji jako lékař Všeobecné fakultní nemocnice, jako odborný asistent 1. lékařské fakulty UK, zabývám se výukou vnitřního lékařství, interny, a nefrologie, onemocnění ledvin. Od roku 2015 působím také jako internista a nefrolog v nemocnici v Klatovech.

Jaké máte na AG vzpomínky?

Velmi rád vzpomínám na společné aktivity se spolužáky, s kamarády. Podnikli jsme mnoho společných výletů. Nezapomenutelné jsou zážitky na společných sportovních akcích, lyžařských výcvikových kurzech, na malířském výcvikovém kurzu v Kytlicích...
Zpětně si uvědomuji, že gymnaziální léta jsou období, kdy člověk je velmi tvárný, má ještě velkou kapacitu paměti, vstřebává informace, je to takové období formování. Těch sedm let na AG bylo pro můj život rozhodujících, ať se to týká navázání celoživotních přátelství, nebo i přípravy na budoucí povolání.
Musím říct, že jsme měli štěstí na vynikající učitele a gymnázium bylo v té době, řekl bych, i ojedinělé tím, že jsme měli velkou nabídku odpoledních seminářů a nepovinných kurzů. To představovalo vynikající přípravu na budoucí povolání a na život.
Pokud bych měl být konkrétní, často vzpomínám na paní profesorku Kuškovou, která už bohužel není mezi námi. Sedm let nás učila latinu, z níž jsem nakonec i maturoval. Pamatuju si dodnes na první hodinu s ní, kdy nám nadiktovala do sešitu, proč je důležité studovat latinu; že to tříbí logické myšlení, že to pomůže učení románských jazyků a podobně. Musím říct, že ve všem měla pravdu! Moc rád na ni vzpomínám, ale i na řadu dalších učitelů - na pana profesora Hroudu, což byl náš třídní učitel, na paní profesorku Janíkovou, která nás skvěle učila angličtinu, na paní profesorku Nebeskou, vyučující matematiky, ale i na všechny další.

Kam vedly vaše kroky po maturitě?

Vystudoval jsem 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a měl jsem to štěstí, že nám škola dala možnost absolvovat část studia v rámci Erasmu v zahraničí. Já jsem si vybral Berlín, což byl i stimul pro můj další medicínský život. Výrazně mě to utvrdilo v rozhodnutí věnovat se vnitřnímu lékařství. Absolvoval jsem tehdy i stáž ve vojenské nemocnici v Berlíně, na což velmi rád vzpomínám dosud, bylo to velice přínosné.
V šestém ročníku jsme měli výuku chirurgie v nemocnici ve Vysočanech, kde se mi zalíbilo natolik, že jsem se rozhodl tam nastoupit. Pracoval jsem tam dva roky, ale protože jsem se chtěl potom rozvíjet dál, přešel jsem do VFN, kde působím na menší úvazek dosud - jednak jako lékař, jednak jako učitel lékařské fakulty.

Jaká je vaše specializace? Jak se vlastně student medicíny rozhoduje, čím konkrétně se bude zabývat?

Věnuji se oboru nefrologie a vnitřnímu lékařství. Nefrologie je obor, který se zabývá diagnostikou a léčbou onemocnění ledvin.
Často se dostanete ke svému konečnému medicínskému oboru spíše náhodou - je to dáno tím, koho poznáte, u koho máte možnost se rozvíjet. Málokdo by se na začátku rozhodl asi hned pro nefrologii, pro mediky je to spíše obávaný předmět, na druhou stranu mám štěstí na vynikající šéfy, na to, že jsem měl možnost se učit základům oboru u předních kapacit jako je například pan profesor Tesař, můj tehdejší i současný šéf, ale i od řady dalších.
Atestoval jsem z vnitřního lékařství a z nefrologie, mám další kvalifikaci z klinické výživy. Tomu se věnuji jak tady, tak v nemocnici v Klatovech. Přesto že se nefrologie zdá jako příliš úzká specializace, z pohledu laika se zabýváme pouze jediným orgánem, společně s urology, není tomu tak. V současnosti je nefrologie značně propojena i s ostatními medicínskými obory, jako je například kardiologie, ale má přesah i do různých dalších oborů, jako je endokrinologie, diabetologie, a podobně. A to mě na tom přijde krásné.
Díky tomu, že jsem většinu svého medicínského života strávil na této klinice, v nesmírně stimulujícím prostředí, se skvělými spolupracovníky a šéfy, kteří nám dávají možnost rozvíjet se, podporují nás ve vědeckých publikačních a přednáškových aktivitách, mi to přijde jako obor nesmírně pestrý a krásný.

V čem vaše každodenní práce spočívá?

Lidé, kteří mají pojem o oblasti nefrologie, si tuto činnost často spojují s dialýzou. To je, řekl bych, taková nejméně optimistická náplň naší práce. Zde se tomu nevěnuji prakticky vůbec. My se spíše snažíme, aby se pacient na dialýzu nedostal. Takovou radostnou a uspokojující součástí práce je, když se nám podaří pacienta diagnostikovat včas a v případě, že se jeho onemocnění ledvin již nedá léčit, připravit a odeslat ho včas k transplantaci ledviny, čímž je v podstatě vyléčen.

Jsem také rád, že díky působení jak na univerzitní klinice, tak v menší, regionální, nemocnici, jsem měl možnost poznat specifika zdravotní péče v zařízeních obojího charakteru. Považuji to za zajímavou zkušenost a značný impulz pro další medicínský rozvoj.
Přivedlo mě to ke studiu managementu ve zdravotnictví. Manažerský program ve zdravotnictví jsem absolvoval loni a byla to velmi zajímavá a rozvíjející zkušenost, ze které čerpám v denní praxi.

Co můžeme pro zdraví svých ledvin udělat?

Velké části onemocnění ledvin se bohužel nedá předcházet, jsou to například vrozená nebo autoimunitní onemocnění. Nějaké jejich části se nicméně předcházet dá. To znamená hlídat si krevní tlak a předcházet vzniku cukrovky a v případě, že se již rozvine vysoký krevní tlak nebo onemocnění diabetem, tak tyto stavy včas a správně léčit.

#30letAG #BudoucnostJsteVy