Kantorský výjezd na Třemšín
„V lese rostou stromy a mezi stromy jsou mezery,“ píše ve své básni absolvent Arcibiskupského gymnázia Jan Martinovský. „Je chrámem příroda, kde živé sloupy jsou,“ uvádí čtenáře do své básně Charles Baudelaire. S učitelským sborem našeho gymnázia jsme se rozhodli zmíněné verše ověřit. Vypravili jsme se do lesa.
Do lesa jsme vkročili v obci Roželov a itinerář nám hned na první zastávce u roželovského zámečku, místa komunistické internace kardinála Berana, vylíčil profesor Lauschmann. „Čeká nás stoupání s převýšením o velikosti dvou Petřínů,“ snažil se nám přiblížit v přirovnání k povědomému pražskému kopci. „Půjdeme lesem po červené k buku bráně, pak nábližkou na zelenou a kolem partyzánského bunkru na vrchol Třemšín.“ Buk brána i partyzánský bunkr zněly jako zaklínadla pro naše odhodlání a ještě plni energie jsme počali ukrajovat první metry stoupání.
Ne jenom mezery byly mezi stromy, Jane Martinovský, ale také spousta hub. Řada kolegů je sbírala do mošen a tlumoků, které si vyrobili z odložených svršků. Počasí se vydařilo a mezi odplouvajícími mraky se otvíraly ostře kreslené výhledy do kraje pod Třemšínem. Těsně pod vrcholem tak přišlo vhod osvěžení z třemšínské studny a v hlavním cíli našeho výletu odpočinkové místo s posezením. Cesta zpátky dolů po rovné lesní silničce do Hutí pod Třemšínem ubíhala rychle v přátelském hovoru.
Autobus nás popovezl do Starého Rožmitálu ke kostelu Povýšení sv. Kříže, na jehož přilehlém hřbitově odpočívá autor české vánoční klasiky, Jakub Jan Ryba. Do konečného cíle naší výpravy v Rožmitále zbývalo projít po hrázi Podzámeckého rybníka. Tam naši předci vysázeli alej. Živý chrám, jenž slovy zmatenými někdy zahovoří, jak by Baudelaire pokračoval. My už dále nepokračujeme a děkujeme počasí za přízeň, kolegům za přátelskou atmosféru a Zdeňkovi za laskavé vedení výpravy.
Otakar Hybner