Vlakem 614 Krušnohor jsme v počtu 11 závratnou rychlostí dojeli do stanice Ústí nad Labem hlavní nádraží. Prošli jsme dvěma domy a během deseti minut jsme se octli na evangelické faře, na jejíchž oknech byly ukrajinské vlajky - tím jsme všichni vyhráli 1. odhadovku, zda dnes nějakou ukrajinskou vlajku potkáme.

U dveří nás přivítal milý pan farář Tomáš Jun a (ne)méně milý pes Ašer. Po ubytování se jsme nosili ultratěžké (cca 150 kg) truhlíky z terasy na zahradu.

Po neorganisovaném obědě jsme okružní cestou vyrazili na lanovku. Lanovka vedoucí na Větruši je nejdelší visutá lanovka bez podpěr v ČR, výhled na koleje a Ústí byl vskutku grandiosní. Nahoře bylo přírodní bludiště, bohužel jen malé. Tam jsme potkali tolik dětí, že odhadovku na počet vyhrálo nejvyšší číslo 9 a další děti už jsme nepočítali. Vedle stálo ještě zrcadlové bludiště, ale jelikož ti vydřiduši chtěli peníze, šli jsme jinam, konkrétně na Humboldtovu vyhlídku, z níž se nám skýtal úchvatný výhled na hrad Střekov a Labe.

Poté jsme blátivým svahem vylezli na ještě blátivější cestu, necestou jsme potkali bledule. Za hodinu čvachtání nám byl odměnou vodopád Vrkoč, v němž nebylo ani zbla ledu, tedy opět většina vyhrála 2. odhadovku.

Následně jsme došli ještě na stejnojmennou vyhlídku s varhanovitým čedičem a z ní jsme zamířili dolů k Masarykovu zdymadlu. Po něm jsme přešli do Střekovského podhradí, dokonce jsme došli až k zamčené hradní bráně, sezóna teprve začne.

Linkou 27 jsme se dopravili do místa bydliště, cestou koupivše jídlo na večeři a snídani. Pověřená skupinka za pomoci ostatních uvařila mexický kotlík, podávaný v tortile.

Na náš večerní rozhovor přišel kromě p. faráře i nemocniční kaplan Roman a mluvilo se o zajímavých aspektech víry. (Toto osobní téma navrhl Karel.)

Posilněni duševně a neznaveni fysicky, vyrazili jsme na noční vycházku na Mariánskou vyhlídku přes Bertino údolí. Tma byla jako v pytli s veřejným osvětlením, ještě oslabena silnými reflektory u jednoho z mnoha nádraží. I v tuto půlnoční hodinu nebyly vlaky výjimkou, a tak nás pohled ze skály dolů nenudil.

Před spaním jsme si ještě poslechli čtení na dobrou noc o pyšném věřiteli, při němž někteří usnuli.

Dalšího rána jsme se nasnídali, zúčastnili se bohoslužby (v domě) a vyrazilili na krátkou procházku po městě. Při té jsme navštívili římskokatolickou mši v gotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie, jenž má šikmou věž, nahlédli do barokního kostela sv. Vojtěcha, kde právě probíhala řeckokatolická mše, a vrátili se na faru.

Tam pověřená skupinka uvařila risoto, zatímco ostatní nosili kachlíky aj. materiál ze sklepa na půdu. Risoto bylo dobré, ale bylo ho málo.

Po obědě a poledním klidu jsme se zvedli a odešli na pražský vlak.

V. Frei + 2, 7.A

Pozn.: tříletou Rebeku a manžela Vláďu si s sebou do Ústí vzala absolventka AG Anička Skalická (nyní Chmelíková), účastnice mnoha akcí AG z doby svého studia