I. Ráno

V 5:18 jsme se v počtu 16 setkali na tom nejméně praktickém místě v celé Praze, kam musela půlka posádky šplhat strmou strání (vyhlídka u sochy P. Marie z exilu). Zajímavé bylo, že nikdo z nás nevypadal unaveně. Proto jsme okolo půl šesté, po pozorování nádherného východu Slunce, vyrazili přes Petřín ke Strahovskému stadionu. Je to opravdu majestátní stavba a pan profesor nám vyprávěl o tom, jak tam v roce 1938 cvičilo 30000 sokolů.

Pokračovali jsme horním okrajem údolí, až jsme dorazili k rozhledně Šiška na Ladronce. Výhled z ní byl na pendrek, protože konec schodů je obklopený jen děrovanou stěnou a střechou (je to umělecky pojednaná železniční cisterna). Střídali jsme se okolo jedné ideálně umístěné díry, ze které bylo aspoň trochu vidět na Prahu. Mnohem víc nás zaujal páv vyrobený z květin. Udělali jsme u něj skupinové foto naší 3. B a svižně pokračovali dále, skoro pořád lesem.

Nad motolskou nemocnicí byly v lese podivné prolákliny, takže to tam vypadalo dost ztraceně. Vzniklo to prý kvůli výsypce materiálu z metra. Vylezli jsme na ni a viděli jsme zpátky Motolským údolím i dopředu ke Zličínu, kde skončí ranní část cesty. Čekal nás ještě sešup k potoku a výstup ke kříži Kalvárie v Motole, kus po kolejích k rezervaci U hájů s rybníčkem, krátká zastávka u kaple sv. Heleny a konečně Zličín. Půlmaratonci už tam na nás čekali v lesíku se zarostlou kapličkou nad osadou Chaby.

II. Den

V 9:45 se k šestnácti maratoncům připojilo čtyřiadvacet studentů, absolventů a různých přátel. Tato početná skupina čítající celkem 40 lidí vyrazila směrem na Krteň ke krásnému románskému kostelu a velice vítané pumpě, kde jsme se za pár pumpů mohli zchladit. Další zastávka nás čekala na vyvýšenině u bývalého skanzenu Řepora. Tam byla pro zájemce možnost hříčky, kterou nemalá část skupiny směle využila a Obležená Řeporapřežila díky proneseným zásobám. Před další cestou jsme se zastavili v Řeporyjích na zmrzlinu, která všem moc chutnala.

Cesta po pláních nad Prokopským údolím byla kvůli pařícímu slunku vyčerpávající, ale všichni měli dostatek vody a někdo dokonce opalovací krém, takže jsme všichni bez úhony došli až na vyhlídku na lom Požáry. Po krkolomném sestupu z ní jsme se následně zastavili na oběd. Oheň a buřty jsme si samozřejmě nemohli odpustit, došlo i na Městečko Palermo. Po obědě jsme se vydali na dlouhou část trasy Prokopským údolím, kde jsme se často zastavovali, abychom doplnili vodu, podívali se na obrovskou vrbu či zamávali těm, kteří se odpojili na zastávce Praha-Holyně a v Klukovicích.

III. Závěr

Z Prokopského údolí jsme, nyní již ve dvaceti, vyšli nahoru na Butovické hradiště a pak dále přes vyhlídku na Hemrovy skály a ohradu s koňmi Przewalského až na Děvín vysoko nad Vltavou. Cestou ztracený mobil se pak šťastně našel a my jsme pokračovali až na adrenalinové Hlubočepské plotny. Odtud byl výhled na pražský Semmering, což je dle mého názoru jeden z nejpěknějších železničních viaduktů v Česku. Sestup do Hlubočep byl složitý a rozdělil nás a když jsme se sešli, bylo už 19:45, takže jsme museli spěchat, abychom stihli přívoz do Podolí. To se nakonec díky indiánskému běhu podařilo, ale jen tak tak a navíc o spoj později, než jsme plánovali. Proto jsme se rozhodli, že abychom nezmeškali západ slunce, budeme muset pozměnit plán a namísto Vyšehradu jsme vyšli na skálu nad Podolím. Nádherný západ slunce jsme viděli odtamtud skvěle. Také se tam říkaly básně o Praze složené během dne – všechny sklidily obdiv a dlouhý potlesk. Zakrátko nato se již skupina začala rozpouštět a letošní maraton byl téměř u konce.

IV. Epilog

Skoro všichni nakonec chtěli dojít do původního cíle a také něco pořád chybělo do 42 km. Tak už za houstnoucího šera a sílícího skoro úplňku jsme sešli k Podolské vodárně, znova vystoupali na ostroh a prošli Vyšehradem až na vyhlídku nad řekou, odkud je poslední fotka.

Sluneční maratón byl parádní!

Pamatovačky

• ranní maratónská: Ze štěstí druhých se raduj, neštěstím druhých se nech dojmout. /Seneca/
• denní půlmaratónská: Štěstí je to jediné, co můžeme dávat, aniž bychom to sami měli. /St. J. Lec/

Odhadovky

• ?uvidíme čápa? (neviděli)
• ?kolik uvidíme/uslyšíme vlaků? (bylo jich 19)

Zapsali J. Rousek a M. Živný, doplnil Z. Lauschmann