Po dvouleté vynucené covidové pauze se podařilo k velké radosti české i izraelské strany obnovit výměnu s jeruzalémskou školou IASA – Israel Arts and Science Academy, a my se mohli v listopadu znovu na týden stát hosty spletité budovy z nazlátlého vápence.

Výměny minulých let měly vždy nějaké jednotící téma, z těch nedávných např. Založení státu (2018) či Voda (2019), kdy šlo nejen o aktuální ekologické téma, ale také o symboliku vody v beletrii, filozofických a náboženských textech. Výměnu nevnímáme jako běžný turistický výlet do krásné, nám přátelsky nakloněné a komplikované země. Její součástí je i společné studium, ať už formou workshopu, přednášky či semináře, a vždy se hodí hodiny strávené přípravou před odjezdem. Studenti mají možnost se alespoň letmo seznámit s dějinami, náboženstvím, kulturou a politickými problémy Izraele. Jako téma letošní výměny byl zvolen onen kryptický pojem Aboveground/Underground.

Doletěli jsme v pořádku do Tel Avivu a hned večer měli možnost seznámit se s našimi výměníky při večeři na oblíbeném trhu Mahane Yehuda (pozn. pro účastníky minulých výměn – neměli jsme falafel!) a nastěhovat se do campusu, který se stává na pár dní dočasným domovem.

První celý den jsme strávili ve čtvrti Musrara, ve zdejší netradiční umělecké škole, probrali jsme pozoruhodnou historií místa a prošli malebné uličky v doprovodu instruktora fotografie. Vyslechli jsme příběh čtvrti, místních Černých panterů, příběh zrození komunity i gentrifikace posledních dekád. Navštívili jsme zde také Muzeum odboje, věnované podzemnímu hnutí a odboji z období mandátní Palestiny (ano, underground!) a snažili se porozumět nejen dopadu Balfourovy deklarace na region, neúspěchu britského mandátu, ale i tenzím kolem vzniku státu Izrael a neshodám mezi frakcemi odboje. Plus interpretaci historie současnou vládou, pochopitelně – což nám zprostředkovávali“ naši” učitelé a studenti.

Druhý den byl již“ klasika”. Bez našich izraelských partnerů jsme objevovali Staré Město, dívali se na něj z hradeb, prošli Viu Dolorosu, nakoukli do všech čtyř čtvrtí vnitřního města, zastavili se u Zdi nářků, z dálky pozorovali Chrámovou horu a kupole mešit. A šli na oběd do Liny (falafel!). Poslouchali jsme zvonění zvonů, volání muezzinů, vnímali vůně a barvy, proplétali se uličkami.

Opět tradiční výlet za hranice Jeruzaléma nás tentokrát přivedl do parku Ein Gedi. Díky nedávným dešťům byla místní jezírka plná průzračně čisté vody, v které se skvěle plavalo, případně do ní skákalo, a potokem bylo možné dobrodit se zpátky k autobusu. Stihli jsme se vykoupat také v Mrtvém moři a shledat, že jeho voda opravdu nadnáší, je olejnatá, slaná a hořká. A jeho bahno lákavé a léčivé.

V dalším jeruzalémském dni jsme navštívili olivovníky v Getsemanské zahradě a tichou, málo známou kapli Nanebevstoupení na vrcholku hory. Cestou jsme ještě prošli tmou a vodou Chizkijášova podzemního tunelu (underground!) v městě Davidově – a ve škole se společně věnovali Havlovu eseji The Trial – o soudu s Plastiky a diskutovali o bodu zlomu, který pro Václava Havla soud s Plastiky znamenal (ano, opět underground…)

Na víkend se čeští studenti přemístili do izraelských rodin – s některými zavítali třeba do Nazareta či ke Galilejskému jezeru – ale hlavně, prožili s nimi rodinný šabat na mnoho způsobů, podle zvyků té které rodiny. V neděli po návratu jsme ještě stihli působivou mši v Chrámu Božího hrobu, a náš čas se začal krátit.

Poslední den, to je již známá cesta do Tel Avivu, procházka městem, městská pláž, tržiště v Jaffě, krátká koupel ve Středozemním moři, cesta na letiště, loučení, mávání… Odlet.

Izraelské studenty a kolegy uvítáme v Praze po Velikonocích – a jsme rádi, že výměna opět žije!

Martina Moravcová