Ráno jsme se téměř všichni (až na jednoho opozdilce, který musel jet dalším vlakem) sešli na Masarykově nádraží před vlakem, který nás podle plánu zavezl do Roztok.

Odtud jsme po oznámení Pamatovačky a Odhadovek vyrazili směr vyhlídka Mikoláše Alše.

Po cestě jsme se zastavili na dobývací hříčku ''Dogy a vlci'', pro kterou jsme se rozdělili do tří družin. Poté jsme již stoupali na skalnatý hřbet Holého vrchu, z něhož je dobře vidět i na Bohnice, Hradčany a Žižkov. Jakmile jsme zhlédli nádherná panoramata a pořídili vrcholovou fotku nad Tichým údolím, co nejrychleji jsme se spustili pod skalnatý masiv, jelikož nás navštívil hlad. Tak jsme s březovou kůrou rozdělali oheň a proběhly buřtové hody.

Poté, co jsme nasytili svá břicha, nastal čas na zlatý hřeb výpravy, to jest na tombolu.

Speciální prémie byla za co nejuhodnutelnější dárek, tudíž většina předmětů byla zabalená a některé vynikaly přesvědčivými tvary. Určení rozhodčí se usnesli, že nejlépe rozpoznatelné jsou ramínko a plyšový medvídek, a jejich autoři byli podarováni Studentskou pečetí. Následně se přistoupilo k vlastnímu tombolovému losování a jakmile byly všechny věci rozdány, sestoupili jsme do údolí k Únětickému rybníku.

Zde se nachází vrba, která je zmíněná v názvu výletu a je vskutku monumentální, i přesto, že není zvláště stará (jen asi 125 let). Objalo ji až 7 nejmladších účastníků výletu (také Odhadovka). Poblíž tohoto stromu teče bystrý potok, a právě ten se stal místem naší další hry, to jest ''Gulliverových lodí''. Každá družina dostala stožáry a plachty, vyrobila si 2 loďky a úkol spočíval ve splavení bouřlivého toku. Jedna z loděk se směla postrkovat z břehu, což se dělo za mohutného povzbuzování. Většina lodí ale přišla v prvních pár okamžicích o plachty, některé nenávratně ztroskotaly, a tak se do cíle dostaly spíše vraky nežli lodě. I tak to byla hříčka velmi zdařilá.

Nedalekou louku jsme ještě využili ke hře na bachaře a prchající vězně (Útěk ze zajateckého tábora) a pak už jsme se vydali na malebné skály Kozích hřbetů – opět buližníkové jako ráno. Kromě vřesu a křivolakých borovic se vynořil i Říp a vzdálené kopce včetně Bezdězu. Byla to už poslední část naší trasy a zbývalo jen dojít do Suchdola na autobus domů, což se bez potíží podařilo, dokonce se stihla vyřídit i dnešní Pamatovačka (od Marka Twaina): Bůh stvořil člověka, protože ho opice zklamaly. Pak už na jakékoli další pokusy rezignoval.

Jonáš Krause, 5.B