Ve středu 17. 4. 2024 jsme se s Klubem mladého diváka opět vydali rozšířit své obzory a to tentokrát do Švandova divadla. Shlédli jsme zde představení podle předlohy od ruského klasika Lva Nikolajeviče Tolstého. Vedlejší dějová linka se věnuje životu na venkově a revolucionářským myšlenkám, hlavní poté samotné Anně Karenině a jejímu okolí.

Anna přijíždí do Moskvy, aby urovnala spory mezi svým bratrem a jeho chotí. Její švagrová Dolly je odhodlaná svého nevěrného manžela opustit, ale Karenina jí domluví a ona své rozhodnutí kvůli dětem, na kterých jí nade vše záleží, přehodnotí. V Darjině blízkosti se objeví její mladší sestra Kitty, se kterou si Anna rozumí, a proto se společně rozhodnou vydat na jeden z bálů, které se konají v hlavním městě. Na plese se o Kitty zajímá také Vronsky, který ale po příchodu slečny Kareniny rychle přesměruje svou pozornost na ni. Po celý večer z ní nespustí oči a ona mu věnuje několik tanců.

Dalšího dne Anna nemůže přestat na důstojníka myslet, a tak se celá nešťastná vrací do Petrohradu za svým manželem a synem Serjožou. Po opětovném setkání s Vronským ve vlaku Anna podléhá svým citům a když se se svým milencem nijak moc neskrývá, společnost ji začne odsuzovat. Alexandr se snaží vztah své ženy s jiným přehlížet a nechce si ho připustit.

Anna vzápětí zjišťuje, že je těhotná a po náročném porodu se, stále ještě vdaná, přesune s důstojníkem do Moskvy. Musí se ale vzdát svého syna, jehož ztrátou velmi trpí, a nedokáže jí ho vynahradit ani její čerstvě narozená dcera.

Napětí mezi partnery se stupňuje a díky častým hádkám se Vronsky začíná své milence vyhýbat. Ona si uvědomuje co všechno kvůli lásce k němu ztratila, začíná mu to dávat za vinu a oba nastalou situaci těžce nesou. Anna nevidí jiné východisko a skokem pod vlak se rozhodne ukončit svůj život. Vronsky neví co si má bez ní počít, a proto znovu vstoupí do armády a jde bojovat proti Turkům.

I přes jisté změny zůstal příběh v podání Švandova divadla zachován. Jiné to však bylo s charaktery postav. Mladá Anna Karenina se proměnila z jemné a zoufalé dívky na energickou a bezohlednou ženu. Poměrně poddajná Dolly se stala ráznou a rozhodnou. Jediná postava, která byla dle mého názoru ztvárněna velmi věrně byl Vronsky.

První polovina se značně lišila od druhé. Nejprve příběh připomínal souvislý děj, poté se však na jevišti začala objevovat spíše náhodná změť výstupů, výkřiků a emocí.

Inscenace samotná byla dobrá, ale vzhledem k tomu, že jsem příběh již znala, měla jsem jistá očekávání a těm hra nedostála. Myslím, že by si divák neznalý knihy či filmu mohl užít představení daleko více.

Lada Tomalová 5.B