Ve čtvrtek 28. 11 .2024 jsme se s klubem mladého diváka poprvé v tomto školním roce společně vydali za kulturou. Ve Vršovickém divadle MANA jsme zhlédli představení Temno z pera českého spisovatele, Aloise Jiráska. Již minulý rok jsme do divadla MANA zavítali na vynikající představení o Karlu Čapkovi. Ani tentokrát divadlo nezklamalo.

Alois Jirásek napsal Temno během první světové války. V tu dobu se České země potýkaly s národním útlakem a román měl povzbudit národní hrdost a víru v lepší budoucnost. Kniha nám představuje dobu pronásledování a nesvobody nekatolíků v Čechách na přelomu 17. a 18. století. Protestantům jsou zabavovány knihy a provází je všemožné komplikace. Nejedná se však pouze o historické drama, ale o příběh plný lásky, odvahy a touhy po svobodě.

Představení nekopíruje knihu. Děj začíná až po útěku Machovce pronásledovaného pro svou víru. Hlavními postavami jsou Tomáš a Helenka, sourozenci, kteří se o sebe po odchodu jejich otce Machovce snaží navzájem postarat a ustát útoky a kontrolu ze strany katolické církve. Jezuité je přivezou k paní Lerchové do Prahy, kde se lidé potýkají s narůstajícími problémy mezi křesťany kvůli nadcházejícímu svatořečení Jana Křtitele. Dáma se jich i přes nařčení z kacířství ujímá v naději, že z Helenky lze ještě vychovat řádnou katoličku. U Tomáše pozoruje jistou vzdorovitost, a tak jej posílá na vinice, kde se potká deklamátora Svobodu a další protestanty. Helenka se seznamuje s Jiřím, vnukem paní Lerchové, a záhy se do sebe i přes odlišnou víru zamilují.

Přichází vzkaz od otce, který se bezpečně dostal přes hranice. Tomáš plánuje okamžitě i se sestrou vyrazit za ním, jenže ta nechce opustit Jiřího, tak nakonec odchází sám. Mladý pár však nečeká zářná budoucnost. Jednoho dne je spolu paní Lerchová přistihne, ztratí naději v nápravu Helenky a Jiřímu nařídí stát se knězem. Pro Helenku se naštěstí vrací Tomáš a s pomocí deklamátora Svobody se jim podaří dostat se až k otci.

Konec knihy a představení se mírně liší. Zatímco v originále deklamátor Svoboda umírá na infarkt během toho, co celá Praha oslavuje svatořečení Jana Křtitele, v podání divadla MANA Svobodu zabije jeden z jezuitů a oslav svatořečení se již nedočkáme.

Představení mě zaujalo. Scéna i kostýmy byly skromné, což dle mého názoru dalo vyniknout detailům a hercům jejichž výkony byly skvělé. Dokázali přesvědčivě ztvárnit své postavy a přenést na diváky jejich emoce. Moderní úprava a inovace mohou být někdy na škodu, ale v tomhle případě to rozhodně neplatí. Ačkoli je divadlo MANA malé a ne tak známé, určitě ho vřele doporučuji. Kromě Temna můžete zajít například na již zmíněného Čapka.

Příště čeká jednu část klubu mladého diváka Spalovač mrtvol v divadle D21 a tu druhou představení Wernisch v Národním divadle.

Lada Tomalová, 6.B