Rozhovor se Simonem Bartlem, naším praktikantem, který na našem gymnáziu působil v průběhu podzimu, přesněji do Vánoc. Nyní během února jsem s jistým časovým odstupem se Simonem korespondenčně vedla rozhovor, který lze považovat za pomyslné zakončení jeho stáže na naší škole. Interview bylo vedeno v němčině, níže najdete originální znění dotazů a odpovědí, pak překlad do češtiny, který byl pořízen pomocí nástroje https://www.deepl.com/translator s následnou lehkou korekturou.

Rozhovor a následnou úprav strojového překladu uskutečnila Jana Ginzelová (JaGi)

 

Nach einer längeren Zeit konnte unser Gymnasium letzten Herbst eine reiche “Ernte” erleben, denn nach “dürren Jahren” ohne Muttersprachler gab es diesen Herbst bis Weihnachten sogar zwei. Der eine bleibt – Gott sei Dank – für längere Zeit, der andere, Simon Bartl, hat uns vor Weihnachten verlassen müssen, denn er beginnt bald sein sog. Referendariat an einer bayerischen Schule, um nicht nur studierter, sondern auch ausgebildeter Lehrer für Religion und Latein zu werden.

Nun mit einem zeitlichen Abstand möchte ich Simon ein paar Fragen stellen, wie er im Nachhinein auf seine Zeit in der ‘Hunderttürmigen Stadt’ schaut.

JaGi: Simon, nun bist du wieder mehr als ein Monat “zu Hause" in deiner Heimat, also kannst du deinen Aufenthalt in Prag mit einem gewissen Abstand anschauen. Was hat dir die Zeit (nicht) gebracht? Wie waren deine Erwartungen und wie die Wirklichkeit?

Simon: Die Zeit in Prag hat mir viele Erfahrungen gebracht, die ich so zuhause wohl nicht gemacht hätte. Als ich in Deutschland mein erstes Schulpraktikum gemacht habe, war man natürlich ‘gespannt’, wie es wohl sein wird - die Schule, die Lehrer, die Schüler. Die weiteren Praktika waren bereits weniger ‘spannend’, weil sie im Ablauf doch ähnlich waren und man ‘weniger’ Erwartungen hatte. Das war jetzt in Prag wieder völlig anders: das Gebäude kannte ich nur von Bildern, über den Schulalltag habe ich Berichte auf der Website gelesen und auch Dich, als meine ‘Kontaktperson’ kannte ich nur über den Mailkontakt. So entstand eine große Neugierde und vor allem Vorfreude, weil ich wirklich nicht wusste, was oder wer mich in Prag erwarten wird.

Meine Hoffnung war natürlich, zum einen von allen freundlich aufgenommen zu werden, zum anderen viel Praxiserfahrung sammeln zu dürfen. Um es kurz zu machen: meine Erwartungen wurden nicht nur erfüllt, sondern sogar übertroffen. Ich habe mich vom ersten Tag an wohl gefühlt und ich durfte den ‘echten’ Lehreralltag kennenlernen - mit Vorbereiten, Unterrichten und am Schulleben teilnehmen.

JaGi: Eigentlich war es für dich die erste Erfahrung, längere Zeit im Ausland sogar berufstätig zu sein: Was hat dich dazu gebracht, dieses Abenteuer zu unternehmen? Wie war es für dich? Würdest du sowas deinen Freunden / Zeitgenossen / unseren Schülern empfehlen? Warum?

Simon: An der Uni wurde oft für ein Auslandssemester ‘Werbung’ gemacht und auch einige meiner Kommilitonen haben sich dafür entschieden und positiv darüber berichtet.

Für mich wurde das Thema ‘Ausland’ erst interessant, als ich von Schulpraktika im Ausland erfahren habe. Mir gefiel die Idee, das 'Praktische', also die Arbeit an einer Schule mit dem ‘Schönen’, also der Auslandserfahrung zu verbinden. Der persönliche Grund für das Praktikum war folgender: Mit dem Abschluss des Studiums ging ein Lebensabschnitt zu Ende und mit dem Start ins Berufsleben wartete ein neuer Lebensabschnitt, der mit Veränderungen verbunden war: aus einem ‘lernenden’ Studenten wird ein ‘junger Lehrer’, der nun vor 30 Kindern im Klassenzimmer stehen soll, in einer Schule, die man zugeteilt bekommt.

Das war für mich die ‘Herausforderung’, die ich im Praktikum gesucht habe: unter ‘erschwerten’ Bedingungen im Ausland den ‘Start’ ins Berufsleben zu erleben und so zurück in Deutschland einen guten 'Übergang' von der Uni an die Schule zu haben.

Rückblickend kann ich es nur allen Lehramtsstudenten empfehlen und kann aus eigener Erfahrung sagen, dass es nicht unbedingt schwieriger ist, im Ausland zu unterrichten, denn man hat einen Vorteil: Nachsicht. Alle wissen um dein Bemühen, wissen, dass man Fehler macht oder Zeit braucht, um sich einzuleben. Man ist nicht allein, alle helfen dir gerne.

Ich kann es auch allen Schülern empfehlen, mal eine Zeit im Ausland zu verbringen.

Auch wenn vieles ähnlich ist, sind doch manche Dinge anders oder was besonderes.

Oft wird gefragt, welchen Nutzen ein Auslandsaufenthalt hat? Vielleicht sollte man lieber fragen, was er verändert? - So ist für mich jeder zukünftige Besuch in Prag etwas besonderes, weil mit vielen Plätzen und Sehenswürdigkeiten persönliche Erinnerungen verbunden sind. Durch den Kontakt mit neuen Leuten lernte ich viele neue Ideen, Methoden und Lebensweisen kennen. Vielleicht kann man sogar neue Interessen für sich entdecken? Natürlich bin ich dieselbe Person geblieben, die ich vorher schon war - aber vielleicht hat sich dadurch meine Persönlichkeit weiterentwickelt, sehe ich vieles aus einer anderen Perspektive !?

JaGi: Wie unterschiedlich, ähnlich oder gleich ist die Schule in Tschechien im Vergleich zu den deutschen Schulen? Was hast du als den deutschlichsten Unterschied gefunden und warum?

Simon: Insgesamt ist sie sehr ähnlich mit den deutschen Schulen, was das Schulleben oder den Schulalltag betrifft.

Ein Unterschied ist, dass an deutschen Schulen eine bestimmte Anzahl an mündlichen oder schriftlichen Noten pro Halbjahr gemacht werden muss, wodurch die Schüler ‘konditioniert’ werden, dass in jeder Stunde der Lernfortschritt geprüft werden kann. Die ‘Belohnung’ - oder ‘Bestrafung’ - sind eine gute oder schlechte Note. In meinen Augen ein Unterschied, der ein Vorteil für die tschechischen Schulen sein kann.

Weiter ist mir aufgefallen, dass die deutschen Schüler viel mehr ‘Konsumenten’ von der Schule bzw. den Lehrern sind. Hier in Tschechien haben sich die Schüler die Lerninhalte oft in Referaten und Projekten selbst mit der Unterstützung der Lehrer erarbeitet. Das fördert die Selbstständigkeit, auch für spätere Aufgaben an der Uni oder im Beruf.

Ich bin auch gespannt, wie meine Eindrücke zurück an einer deutschen Schule sein werden. Vielleicht kann ich durch den Perspektivenwechsel wieder besser Vorzüge des deutschen Schulsystems entdecken.

JaGi: Wie anders oder gleich sind die tschechischen und deutschen Schüler / Jugendlichen? Was hat dich am meisten überrascht?

Simon: Die Höflichkeit! Ich war wirklich überrascht, wie höflich und freundlich die Schüler mir gegenüber waren. Das würde ich mir auch von den deutschen Schülern wünschen, da man immer wieder hört, dass es keine Selbstverständlichkeit mehr ist - aber ich bin zuversichtlich. Ansonsten hat mich das ehrliche Interesse der Schüler an bestimmten Fächern oder Themen beeindruckt: ich finde es immer schade, wenn Schüler oder Studenten nicht aus Interesse, sondern nur für gute Noten lernen.

JaGi: Das “AG” ist keine Hitech-Schule, bald wird sie 90 Jahre alt. Wie hast du diese äußerliche Tatsache empfunden? Eher als ein ganzheitlicher Nachteil oder war es anders?

Simon: Ich finde neu gebaute Hightech-Schulen nicht nur wegen der Architektur nicht so schön, mir fehlt auch das, was man ‘Aura’ nennen könnte. Und diese entsteht erst mit der Zeit. So fühle ich mich in Gebäuden wohl, wo bereits Generationen vor mir gelernt oder gearbeitet haben und das auch die nachfolgenden Generationen noch tun werden. Von der technischen Ausstattung hat mir an der Schule nichts gefehlt.

JaGi: Was hat dir an unserer Schule, unseren Schülern, Lehrern bzw. an unserem schulischen Alltag am meisten gefallen? Warum?

Simon: Das gute Miteinander! Ich habe oft gesehen, wie Schüler vor oder nach der Unterrichtsstunde mit den Lehrern ‘geplaudert’ haben. Oder auch die ‘Lebendigkeit’ bei schulischen Aktionen, z. B. ‘Tag der offenen Tür’, etc.

Man hat gemerkt, dass Schülern, Lehrern und allen Mitarbeitern die gute Atmosphäre an der Schule wichtig ist - und dafür engagieren sie sich auch.

JaGi: Gab es hier bei uns etwas, was du von den deutschen Schulen nicht gekannt hattest?

Simon: Die kurzen Pausen zwischen den Stunden kannte ich nicht.

Meist endet der Unterricht in Deutschland um 13 Uhr und es gibt eine Mittagspause, bevor der Nachmittagsunterricht beginnt.

JaGi: Hier an unserem Gymnasium als frischgebackener Absolvent der Universität Eichstätt hattest du die erste Gelegenheit deinen künftigen Beruf auszuüben. Wie war es für dich? In einem fremden Land mit anderen Sitten, mit einer Fremdsprache auf jedem Schritt…?

Simon: Positiv. Es hat mich in meinem Berufswunsch bestärkt.

Mit jeder Unterrichtsstunde, die ich gehalten habe, freute ich mich umso mehr auf die nächste Stunde. Denn die Schüler lernten mich besser kennen und ich die Schüler. Wenn ich gemerkt habe, die Schüler arbeiten gut mit, der Unterricht macht ihnen Freude, dann war es für mich die schönste Belohnung, die es als Lehrer geben kann.

Ich konnte mich auch gut in den Schulalltag integrieren, da die kulturellen Unterschiede klein waren und ich von den Lehrkräften gut über landestypische Traditionen, Feiertage, etc. informiert wurde.

Mit dem Deutsch-Kollegium hatte ich natürlich keine Sprachschwierigkeiten : -)

Ansonsten war die Kommunikations - und Arbeitssprache Englisch, was von den Lehrern und Schülern gut angenommen wurde.

An dieser Stelle auch ein Lob und Dankeschön an alle Lehrer, die mich mit einem ‘Guten Morgen’ (oder sogar im bairischen Dialekt mit ‘Servus’) begrüßt haben: es war ein Stück Heimat für mich.

JaGi: Du hast viel beim Deutschunterricht mitgemacht, ein bisschen Latein unterrichtet und den Religionsunterricht reingeschnuppert: Wie war diese Erfahrung für dich?

Simon: Es war für mich interessant zu sehen, wie Deutsch als Fremdsprache gelernt bzw. unterrichtet wird. Etwa in der Prima, wo die Schüler die ersten Grundlagen der Sprache lernen und damit schon in einem bestimmten Rahmen mündlich und schriftlich kommunizieren können. Oder die Octava, die sich auf das Deutsche Sprachdiplom vorbereitet hat. Es ist ein gutes Beispiel oder eine Antwort auf die mögliche Frage von Schülern: ‘Warum lerne ich Deutsch?’ - Um die Fähigkeit zu erlangen, sich in einer anderen Sprache als die Muttersprache zu unterhalten, über Themen zu diskutieren, schriftlich zu argumentieren oder deutsche Literatur im Original zu lesen. Da sich die Schüler oft auf Deutsch mit mir unterhalten haben, denke ich, dass die Schüler gerne Deutsch lernen und auch anwenden.

Im Lateinseminar für das Abitur wurden interessante Themen besprochen. Vor allem die Methode, dass die Schüler selbst Vorträge halten, finde ich gut. Es ähnelt bereits dem Ablauf von einem Uni-Seminar.

Im Religionsunterricht fand ich gut, dass nicht nur Wissen vermittelt wird, sondern auch Raum für Diskussion bleibt. Die Schüler haben auf meine Fragen zum Thema ‘Schöpfung’ ihre Meinung geäußert, Argumente gesammelt und kritisch nachgefragt.

Weiter gibt es religiöse Angebote, wie Frühmessen oder Schulmessen, welche den Schulalltag bereichern.

JaGi: Was ist dir am schwersten vorgekommen? Warum?

Simon: Am Anfang der Perspektivenwechsel. Ich habe oft zu schnell gesprochen oder zu komplizierte Formulierungen verwendet.

JaGi: Weißt du schon, an welcher Schule du nun bald dein Referendariat anfangen wirst?

Simon: Ich werde für das nächste halbe Jahr an einem Gymnasium in München unterrichten.

JaGi: Freust du dich darauf / auf die Zeit?

Simon: Ja, schon. Denn es war ein langer Weg vom Berufswunsch Lehrer (seit der eigenen Schulzeit) bis zum Beginn des Berufslebens. Auch das Praktikum hat die Vorfreude verstärkt und Selbstvertrauen für die zukünftigen Aufgaben vermittelt.

JaGi: Was möchtest du unserem AG wünschen und sagen…

Simon: Bleibt so, wie ihr seid ! Für mich ist das, was die Schule auszeichnet, die Menschen, die dort unterrichten oder lernen. Die ganze Schulfamilie war mir gegenüber freundlich, offen und hilfsbereit. Ich habe viel gelernt, erlebt und viele wertvolle Erfahrungen gemacht. Das Praktikum war für mich, genauso wie es war, einmalig schön.

Herzlichen Dank für alles und die besten Wünsche sowie Gottes Segen für die Zukunft!

JaGi: Simon, vielen Dank nicht nur für dieses Gespräch, sondern für die ganze Zeit von Oktober bis Weihnachten, in der wir dich an unserem Gymnasium erleben konnten und unser herzlichster Dank sei dir für deinen Einsatz, Offenheit, Selbstlosigkeit, deinen Fleiß und Freude ausgesprochen, die du immer ausgestrahlt hast! Alles Gute für deinen weiteren sowohl beruflichen als auch privaten Lebensweg und komm mal wieder auch mit deinen Schülern vorbei:-)!

================================

Po dlouhé době mohlo naše gymnázium zažít loni na podzim bohaté "žně", protože po "suchých letech" bez rodilých mluvčích byly letos do Vánoc vlastně dva. Jeden z nich - díky Bohu - zůstává na delší dobu, zatímco druhý, Simon Bartl, nás musel před Vánocemi opustit, protože brzy nastoupí na tzv. stáž na bavorské škole, aby se stal nejen kvalifikovaným učitelem náboženství a latiny, ale i vystudovaným pedagogem.

Nyní s nějakým časovým odstupem bych se Simona ráda zeptala na pár otázek, jak se dívá na své působení ve "Stověžatém městě".

JaGi: Simone, nyní jsi již více než měsíc zpátky "doma" ve své vlasti, takže se na svůj pobyt v Praze můžeš dívat s určitým odstupem. Co sis z pobytu (ne)odnesl? Jaká byla tvá očekávání a jaká realita?

Simon: Pobyt v Praze mi dal spoustu zážitků, které bych doma asi nezískal. Když jsem absolvoval svou první školní stáž v Německu, byl jsem samozřejmě "natěšený" na to, jaké to bude – škola, učitelé, žáci. Další stáže už byly méně "vzrušující", protože byly podobné a člověk měl "menší" očekávání. V Praze to bylo úplně jiné: budovu jsem znal jen z obrázků, zprávy o každodenním životě školy jsem si přečetl na webových stránkách a tebe, jako svou "kontaktní osobu", jsem znal jen z e-mailového kontaktu. To ve mně vyvolávalo velkou zvědavost a především očekávání, protože jsem opravdu nevěděl, co a koho mám v Praze očekávat.

Doufal jsem samozřejmě, že mě všichni vřele přivítají a že získám spoustu praktických zkušeností. Zkrátka a dobře: má očekávání se nejen naplnila, ale i předčila. Od prvního dne jsem se cítil jako doma a mohl jsem poznat "skutečný" každodenní život učitele – přípravu, výuku a účast na školním životě.

JaGi: Byla to vlastně tvoje první zkušenost s dlouhodobým dokonce “pracovním” pobytem v zahraničí? Co tě přimělo k tomu, že ses rozhodl pro toto dobrodružství? Jaké to pro tebe bylo? Doporučil bys něco takového svým přátelům / vrstevníkům / našim studentům? Proč?

Simon: Semestr v zahraničí byl na univerzitě často "inzerován" a někteří z mých spolužáků se pro něj také rozhodli a pozitivně o něm referovali.

Pro mě se téma "výjezdu do zahraničí" stalo zajímavým až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o školních stážích v zahraničí. Líbila se mi myšlenka spojit "praktické", tj. práci ve škole, s "krásným", tj. zkušenostmi ze zahraničí. Osobní důvod pro stáž byl následující: když jsem ukončil studium na vysoké škole, skončila jedna etapa mého života, a když jsem nastoupím do zaměstnání, čeká mě nová životní etapa, která bude spojena se změnami: z "učícího se" studenta se stává "mladý učitel", od kterého se nyní očekává, že bude stát před třiceti dětmi ve třídě ve škole, která vám byla přidělena.

To pro mě byla "výzva", kterou jsem na stáži hledal: zažít "start" do profesního života v "náročných" podmínkách v zahraničí a mít tak dobrý "přechod" z univerzity do školy zpět v Německu.

Když se ohlédnu zpět, mohu to všem studentům učitelství jen doporučit a z vlastní zkušenosti mohu říci, že učit v zahraničí nemusí být nutně těžší, protože máte jednu výhodu: shovívavost. Všichni vědí o vašem snažení, vědí, že děláte chyby nebo že potřebujete čas, abyste se zabydleli. Nejste na to sami, každý vám rád pomůže.

Všem studentům mohu také doporučit, aby strávili nějaký čas v zahraničí.

I když je mnoho věcí podobných, některé věci jsou jiné nebo zvláštní.

Lidé se často ptají, jaké jsou výhody pobytu v zahraničí? Možná by bylo lepší se zeptat, co to změní? – Pro mě je každá další návštěva Prahy něčím výjimečná, protože se mi s mnoha místy a památkami pojí osobní vzpomínky. Díky kontaktu s novými lidmi jsem se naučil mnoho nových myšlenek, metod a způsobů života. Možná i vy sami objevíte nové zájmy? Samozřejmě jsem zůstal stejným člověkem jako předtím – ale možná se moje osobnost vyvinula a vidím věci z jiné perspektivy!

JaGi. V čem je škola v České republice jiná, podobná nebo stejná ve srovnání s německými školami? V čem se podle tebe nejvíce podobá německé a proč?

V čem jsi viděl největší rozdíl?

Simon: Celkově je to velmi podobné německým školám, pokud jde o školní život nebo školní rutinu.

Jedním z rozdílů je, že v německých školách je třeba každé pololetí absolvovat určitý počet ústních nebo písemných známek, což je pro žáky "podminka", aby se v každém předmětu mohl hodnotit jejich pokrok v učení. Odměnou – nebo "trestem" – je dobrá nebo špatná známka. Podle mého názoru je to rozdíl, který může být pro české školy výhodou.

Všiml jsem si také, že němečtí žáci jsou mnohem více "konzumenty" školy a učitelů. Zde v České republice žáci často sami vypracovávají obsah výuky v prezentacích a projektech s podporou učitelů. To podporuje samostatnost, a to i pro pozdější úkoly na vysoké škole nebo v zaměstnání.

Jsem také zvědavý, jaké budou mé dojmy po návratu do německé školy. Snad mi změna perspektivy pomůže znovu objevit výhody německého školského systému.

JaGi: Jak moc se liší nebo shodují čeští a němečtí žáci/mladí lidé? Co vás nejvíce překvapilo?

Simon: Zdvořilost! Opravdu mě překvapilo, jak zdvořilí a přátelští ke mně studenti byli. Totéž bych rád viděl i u německých studentů, protože stále slyším, že to už není samozřejmost – ale jsem si jistý. Kromě toho mě zaujal opravdový zájem žáků o některé předměty nebo témata: vždycky si myslím, že je škoda, když žáci nebo studenti nestudují ze zájmu, ale jen kvůli dobrým známkám.

JaGi: "AG" není hi-tech škola, brzy jí bude 90 let. Jak jsi tuto vnější skutečnost vnímal? Spíše jako celistvou nevýhodu, nebo to bylo jinak?

Simon: Nově postavené hi-tech školy mi nepřipadají tak krásné jen kvůli architektuře, chybí mi také něco, co by se dalo nazvat "aurou". A ta se vyvíjí až v průběhu času. Cítím se dobře v budovách, kde se učily nebo pracovaly generace přede mnou a kde se budou učit i generace budoucí. Z hlediska technického vybavení mi ve škole nic nechybělo.

JaGi: Co se ti na naší škole, našich studentech, učitelích nebo každodenním životě ve škole líbilo nejvíce? Proč?

Šimon: Dobrý týmový duch! Často jsem viděl, jak si žáci "povídají" s učiteli před vyučováním nebo po něm. Nebo "čilost" na školních akcích, např. na "Dni otevřených dveří" apod.

Bylo vidět, že dobrá atmosféra ve škole je pro žáky, učitele i všechny zaměstnance důležitá – a že se o ni zasazují.

JaGi: Bylo zde něco, co jsi z prostředí německých škol neznal?

Simon: Nebyl jsem obeznámen s krátkými přestávkami mezi hodinami.

V Německu výuka obvykle končí ve 13 hodin a před zahájením odpolední výuky je přestávka na oběd / polední pauza.

JaGi: Jako čerstvý absolvent Univerzity v Eichstättu jsi měl na našem gymnáziu první příležitost vykonávat své budoucí povolání. Jaké to pro tebe bylo? V cizí zemi s odlišnými zvyky, s cizím jazykem na každém kroku...?

Simon: Pozitivní. Povzbudilo mě to v mých profesních ambicích.

S každou odučenou hodinou jsem se ještě více těšil na tu další. Protože žáci mě lépe poznali a já jsem lépe poznal žáky. Když jsem si uvědomil, že žáci dobře pracují a hodiny je baví, byla to ta nejlepší odměna, jakou může učitel dostat.

Také jsem se mohl dobře začlenit do každodenního života školy, protože kulturní rozdíly byly malé a učitelé mě dobře informovali o místních tradicích, svátcích apod. S kolegy na němčině jsem si užil spoustu legrace, poněvadž jsem samozřejmě neměl žádné jazykové potíže : -.)

Kromě toho byla komunikačním a pracovním jazykem angličtina, kterou učitelé i studenti akceptovali bezproblémově.

Při této příležitosti bych také rád pochválil a poděkoval všem učitelům, kteří mě zdravili "dobré ráno" (nebo dokonce v bavorském dialektu "Servus"): bylo to pro mě tak trochu jako kousek domova.

JaGi: Zúčastnil ses mnoha hodin němčiny, učil jsi trochu latinu a okusil jsi náboženskou výchovu. Jaké to pro tebe byly zkušenosti?

Simon: Bylo pro mě zajímavé vidět, jak se učí a vyučuje němčina jako cizí jazyk. Například v primě, kde se žáci učí první základy jazyka, a i tak už mohou v určitém rámci komunikovat ústně i písemně. Nebo v oktávě, která se připravovala na Německý jazykový diplom. Je to dobrý příklad i odpověď na možnou otázku žáků: "Proč se učím němčinu?" – Abych získal schopnost konverzovat v jiném než mateřském jazyce, diskutovat o tématech, písemně argumentovat nebo číst německou literaturu v originále. Vzhledem k tomu, že se mnou studenti často mluvili německy, myslím, že se studenti rádi učí a používají němčinu.

Zajímavá témata se probírala v semináři z latiny k maturitě. Zvláště se mi líbí metoda, kdy studenti sami přednášejí. Je to již podobné univerzitnímu semináři.

V hodinách náboženství se mi líbilo, že se nepředávaly jen vědomosti, ale že byl prostor i pro diskusi. Žáci se vyjadřovali k mým otázkám na téma "Stvoření", sbírali argumenty a kladli kritické otázky.

Existují také duchovní programy, jako jsou ranní nebo školní mše, které obohacují každodenní život školy.

JaGi: Co pro tebe bylo nejtěžší? Proč?

Simon: Změna perspektivy na začátku. Často jsem mluvil příliš rychle nebo používal příliš složité formulace.

JaGi: Už víš, na které škole brzy nastoupíš na “referendariat”?

Simon: Příštího půl roku budu učit na gymnáziu v Mnichově.

JaGi: Těšíš se na to / na toto období?

Simon: Ano, těším. Protože od touhy stát se učitelem (od vlastních školních let) k začátku mého profesního života vedla dlouhá cesta. Stáž / praktikum (v Praze) také zvýšila mé očekávání a dodala mi sebedůvěru pro mé budoucí úkoly.

JaGi: Co bys chtěl popřát a vzkázat našemu AG...

Simon: Zůstaňte takovými, jakými jste! Pro mě jsou pro školu charakterističtí lidé, kteří v ní učí nebo se v ní učí. Celá školní rodina ke mně byla přátelská, otevřená a vstřícná. Hodně jsem se naučil a zažil a získal mnoho cenných zkušeností. Praktikum pro mě bylo jedinečně úžasné právě proto, jakým bylo.

Moc za všechno děkuji a přeji hodně štěstí a Božího požehnání do budoucna!

JaGi: Simone, děkujeme ti nejen za tento rozhovor, ale za celou dobu od října do Vánoc, kterou jsme tě mohli na našem gymnáziu zažít, a patří ti srdečné poděkování za tvé nasazení, otevřenost, obětavost, pracovitost a radost, která z tebe vždy vyzařovala! Přejeme Ti vše nejlepší do dalšího profesního i soukromého života a přijď nás někdy navštívit také se svými studenty:-)!