V sobotu 23. března 2024 jsem se jako hostující turista zúčastnil 43. kantorského výletu Arcibiskupského gymnázia vedeného p. profesorem Zdeňkem Lauschmannem. Už při setkání u vlaku mi bylo divné, proč má Zdeněk tak velký batoh, když naplánovaná trasa nebyla, přinejmenším podle mapy, dlouhá ani náročná. Jeden důvod se ukázal hned za nádražními výhybkami, kdy účastníci byli poprvé obdarováni bonbóny, což se během výletu několikrát opakovalo.

Od nádraží v Úvalech se náš tucet pěších s věkovým rozpětím zhruba sedm až sedmdesát let vydal po červené turistické značce, nicméně už po deseti minutách nás na hrázi rybníka Fabráku vedoucí upozornil na památný železniční viadukt Devět kanálů. Také jsme si odhadli a hned začali počítat druhy rozkvetlých bylin (výpěstky zahrádkářů se nezapočítávaly). Cestou se připojila další účastnice a k soše sv. Donáta na křižovatce červené a žluté trasy jsme dorazili ve třinácti lidech a jedné fence.

Po krátkém historickém výkladu osvětlujícím vztah milosrdné majitelky panství Marie Terezie Savojské ke sv. Donátovi a čtení příležitostné básně o sv. Donátovi, k jejímuž autorství se Z. L. přiznal až po přímém dotazu, jsme pokračovali pěknou alejí po žluté značce do Škvorce. Kolem kostela sv. Anny a dvou zámků jsme došli do údolí Škvoreckého potoka, kde byli vyhlášeni vítězové kytičkové Odhadovky (jestli se nepletu, zvítězil nejvyšší tip - 14 rozkvetlých druhů). Údolí potoka jsme v příhodném místě opustili a po krátkém pochodu dosáhli výšiny Na Plachtě a přilehlého skromného lomu s malebnými jezírky. Prozřetelný vedoucí vydal před závěrečnou ztečí vrcholu pokyn ke sběru dřeva na ohníček, pro nějž měl již předem vybráno ohniště v dobře chráněném dolíku. Závětří byla neocenitelná přednost, protože přes pláně se už od dopoledne hnal studený vítr občas zpestřený i kapkami deště. Počasí, které chodce nutilo kráčet proti větru v předklonu a s očima upřeným do země, zapříčinilo drobnou nepříjemnost při příchodu k lomu, kdy si jedna účastnice pozdě povšimla, že už není součástí skupiny, a k opětovnému shledání došlo až po obědě.

Posíleni opečenými uzeninami a dezerty, jež nezištně daly v plen hospodyňky ve výpravě, rozloučili jsme se s naší dočasnou psí průvodkyní i její paní a s dalekými výhledy na Bezděz a jiné kopce jsme sešli přes nedaleké Třebohostice do Škvorce, odkud nás autobus přepravil k vlaku do Prahy. Myslím, že i když snad někoho nelítostný vítr trochu profoukl, nikdo své účasti nelitoval.

Jan Chleboun