Ve středu 4. 12. 2024 se obě kvinty s paní profesorkou Truhlářovou a Kaderovou vydaly do Karolina na zeměpisnou exkurzi – tentokrát na výstavu českého fotografa Jana Šibíka s názvem Severní Korea. V Karolinu na nás čekal pan Šibík se svým výkladem, a rovněž fotografie, které pořídil v letech 2005, 2007 a 2019 v Severní Koreji – zemi, do které je téměř nemožné se dostat, a nejen to – v Severní Koreji je nesmírně nebezpečné a riskantní fotit to, co byste vyfotit chtěli, protože se tam smí zvěčňovat pouze to, co vám ukážou. Panu Šibíkovi se naštěstí podařilo vyfotit i to, co opravdu zaznamenat chtěl, ačkoli kvůli tomu musel podstoupit mnoho překážek, jak nám u mnoha fotografií sděloval.

A co se mu tedy podařilo zvěčnit?

Třeba umělost „posvátné místnosti,“ v níž stojí stejně umělá socha Kim Ir-sena v Muzeu darů. Nevraživost ve tvářích lidí, které zvěčňoval na svou kameru. Nejistotu v jejich očích a zaraženost snad v každém obličeji, který na své cestě potkal. Bizarnost okázalých vystoupení a poct oslavujících „vůdce,“ které(ho) zobrazuje i zdobená freska v pchjongjangském metru. Nevědomost, v níž jsou lidé nuceni žít, protože neví, že se dá žít i jinak. Především pak ale zachytil proměny zdánlivě neměnné země, k nimž došlo během let, kdy ji navštívil.

Ke všem fotografiím nám pan Šibík poskytl brilantní vyprávění o tom, jak vznikly nebo poukázal na detaily, kterých bychom si jinak třeba nemuseli všimnout. S tímto výkladem jsme dokázali výstavu lépe pochopit, a této možnosti si vážíme i proto, že jsme si výklad mohli poslechnout v čas, kdy pan Šibík svou výstavou běžně neprovází.

Výstava zanechala snad v každém z nás hluboký dojem a odcházeli jsme z ní se spoustou námětů k přemýšlení o tom, co jsme viděli a slyšeli. Závěrem bych velmi ráda za obě třídy poděkovala paním profesorkám Truhlářové a Kaderové za to, že jsme mohli tuto výstavu i s komentářem navštívit a poučit se o tom, co se děje ve zdánlivě neměnné zemi na severu Korejského poloostrova.

Za kvintu A i B

Miriam Žytková, V. A