Na Arcibiskupském gymnáziu byl v uplynulém školním roce spuštěn v pilotním provozu projekt Stínování. V něm studenti byli septim, kteří projevili zájem, propojeni s ochotnými pracovníky ve svém vysněném oboru.  Získali tak možnost strávit s nimi pracovní den a naživo si vyzkoušet, jak taková práce vypadá.

Všichni žáci a žákyně, kteří se zúčastnili, hodnotili tuto příležitost velmi pozitivně. Někteří z nich se ještě více nadchli pro své budoucí povolání, pro další naopak zkušenost vedla k přehodnocení životních plánů. Všichni se ale shodli, že šlo o jednu z nejvíce přínosných částí studia.

Terezie si vyzkoušela den jako fyzioterapeutka, František byl na ministerstvu kultury, Markéta se podívala na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a k soudu, Laura a Martin zažili dramatické chvíle na urgentním příjmu a JIP, Anička se podívala na Ministerstvo zahraničí.

Terezie si na fyzioterapii vyzkoušela rozmasírování fascií fasciálním nožem i odstraňování bloku v zádech. Ocenila, že  si se zprostředkovaným odborníkem samotnou náplň upravili flexibilně.. Získala přehled o struktuře vzdělávání fyzioterapeutů a byla pro ni překvapivá zkušenost, že se mnoho klientů svému fyzioterapeutovi svěřuje jako psychologovi.„Stínování bych rozhodně doporučila každému. I pokud byste měli zjistit, že dané povolání není pro vás, je to užitečná zkušenost,“ hodnotí svůj zážitek.

František strávil den na ministerstvu kultury. „Dopoledne jsme řešili s Němci německé památky v Krušnohoří. To bylo zajímavé, ale probíhalo to na ředitelské úrovni, takže se k tomu člověk hned tak nedostane,“ vyprávěl. „Odpoledne jsme se zabývali granty na vesnické památky. Vypracovávat posudek na takovou památku je zajímavé, ale není pak pro nikoho závazný,“ povšiml si systémového nedostatku ve státní správě. „Zjistil jsem, že nechci jít tímto směrem. Rozhodně jsem ale za stínování moc rád. Díky němu to vím už teď, a můžu se zkusit vydat jinou cestou.“

Markéta absolvovala stáž na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. „Původně jsem ani nevěděla, že takový úřad existuje, ale bylo to hrozně zajímavé,“ vypráví. „Úřad řeší obrovské spektrum věcí. Každé patro je jiné a já si mohla všechno prohlédnout. Zaměstnanci byli nadšení, že tam jsem a o jejich práci se zajímám. Ochotně se se mnou bavili o všem, co jsem chtěla vědět.“ Druhou polovinu času pak Markéta strávila na Obvodním soudu pro Prahu 2. „Soudní jednání bylo napínavé, moc se mi líbilo,“ vypráví. „Asi to nebude tak, že bych hned po promoci běžela nechat se zaměstnat na tento úřad, ale většina lidí, kteří tam pracovali, předtím působila jako advokáti, státní zástupci nebo i soudci, takže jsem se dozvěděla mnoho zajímavého.“

Anička si jako místo pro svou stáž vybrala Ministerstvo zahraničí se zaměřením na Severní Evropu a Balt. „Tamější prostředí bylo lidštější a přátelštější, než jsem očekávala,“ vypráví. „Bylo tam také hodně absolventů AG. Potkala jsme se s mnoha lidmi a vyslechla si spoustu pohledů na tu práci. Vyžaduje hodně cestování, jde o život v pohybu, protože když diplomat zůstává v ČR, nemá nijak závratný plat. Pro mne zajímavý náhled mají i ženy s dětmi. Mě samotnou asi taková kariéra až tak neláká, ale určitě jde o stáž, kterou můžu doporučit a považuji ji za velmi přínosnou. Je to velmi specifické prostředí s velkým množstvím mladých lidí s rozmanitým vzděláním. Byli tam žurnalisté, právníci, bezpečáci – ale zároveň na tom vlastně tolik nezáleželo, protože v tomto oboru se člověk neustále vzdělává a musí projít i přeškolením přímo na ministerstvu. To také provozuje akademii, která je hodně cenná a přínosná, jen se o ní moc neví.“

Laura a Martin zažili rušné dny v nemocnicích Na Františku a v Motole. . „Sešli jsme se s vedoucím oddělení, dostali jsme pláště a zúčastnili se vizity,“ vyprávějí. „Mohli jsme si poslechnout například plíce onkologické pacientky, podívat se na echo srdce i si ho na sobě navzájem vyzkoušet. Zúčastnili jsme se také ranní schůze na oddělení, kde se lékaři bavili o svých případech a domlouvali postup,“ popisují začátek své stáže.

„Pak jsme šli na JIP a bylo to docela drsné. Tam nejde nastavit přesný sled událostí, dějí se neplánovaně. Lékaři si mezi zákroky v klidu povídali, co dělali o víkendu a podobně, zato my jsme byli vyklepaní. Přivezli třeba paní, která měla příznaky mrtvice, ale nespolupracovala a chovala se agresivně. Došlo se k tomu, že je to nejspíš meningokok nebo encefalitida. To se musí řešit rychle a udělat lumbální punkci. Jenže při té se samozřejmě pacientka nesmí hýbat. Takže paní dostala sedativa, byla svázaná, svlečená, plakala, protože nechápala, co se děje. Kdo byl k dispozici, ji držel, včetně nás, a zaváděla se jí jehla do páteře. Někoho by tohle možná od snů o lékařském povolání odradilo, ale paradoxně mě takový zážitek spíše motivoval,“ popisuje Martin.

Po denní službě strávili další ještě na nočním urgentním příjmu. „Většinu času se nic nedělo, seděli jsme a koukali se na hokej,“ vyprávějí. „To se ale klidně během vteřiny změnilo a okamžitě byli všichni na nohou. Bylo to hodně intenzivní a jsme rádi, že jsme tam byli ve dvou. Ani jsme se předtím moc neznali, ale skrz tyhle zážitky jsme se spřátelili. Určitě bychom mladším spolužákům doporučili, aby do něčeho podobného šli taky ve dvojici. Je dobré zmínit, že všichni byli moc rádi, že tam jsme. Nikdo se k nám nechoval přezíravě, naopak nás volali nás k zajímavým případům, ať se jdeme podívat blíž a všechno si prohlédneme. Byla to jednoznačně nejpřínosnější mimoškolní aktivita za celé naše dosavadní studium na AG.“

Stínování bude v dalším roce pokračovat ve větším rozsahu a věříme, že studentům přinese mnoho užitečných zážitků a zkušeností! Děkujeme všem absolventům, rodičům a přátelům školy, kteří nám pomohli zprostředkovat stáže v tomto školním roce a rádi přijmeme nabídku spolupráce od kohokoliv, kdo by ve svém zaměstnání uvítal studenty AG.