Ráno

Ráno jsme se v počtu 20 setkali na Lihovaru a rychle jsme vyběhli na zlíchovskou skálu k blízkému kostelíku na ranní rozprávku pana profesora. Poté jsme odjeli autobusem do Lahovic, odkud jsme popošli na soutok Vltavy a Berounky. Tam už seděli rybáři, kteří nás po chvíli vyhnali. Dále jsme se vydali podél řeky se stopami bobří činnosti do Zbraslavi a vzhůru na Baně, nad lom s výhledem na řeku a také s prvními lesními jahodami. Poté jsme už lesem s občasnými výhledy k severu i jihu prošli až k Jílovišti, za nímž se k nám připojili lidé, kterým se nechtělo tak brzo vstávat.

Jiří Rousek, 5. B

Dopoledne a oběd

V obci Jíloviště jsme se rozdělili na 2 části – většina šla napřed a zastavila se o 1,5 km dál na menší oddych u přístřešku. Vítací skupinka počkala na příjezd poslední části účastníků a spolu pak rychle dohonili ostatní. Teď už celá skupina 33 osob pokračovala stále po červené přes Všenorský potok směrem na Černolické skály. Z těch už nebylo daleko na rozhlednu Korunka, ze které bylo vidět až na Prahu, např. Žižkovský vysílač. Zde jsme si udělali také další zastávku a ze samoobslužného baru si někteří koupili občerstvení.

Po tomto krátkém odpočinku nás čekala ne úplně zábavná pětikilometrová část trasy, ale lesy, kterými jsme procházeli, byly nádherné. Na Skalce v poutním areálu s křížovou cestou a výhledem na Mníšek pod Brdy jsme si dali další pauzu. Zde se také někteří mohli odpojit. Nastal čas oběda, a tak jsme o kousek dál rozdělali oheň a opekli buřty, klobásky a jiné potraviny. Od rána už jsme byli za půlkou maratónu (24 km) a odpočatí i posilnění jsme pak s chutí vyrazili dál, stále po červené.

J. Mareš, 2. B

Odpoledne a večer

Na konci ulice s půvabným názvem Na Čunčí se od nás oddělila část výpravy, která chtěla stihnout autobus ze Stříbrné Lhoty. Pokračovali jsme na rozcestí na Soudném, kde proběhl neotřelý druh hry na honěnou. Ukázalo se, že většina maratonců má i po bezmála třiceti kilometrech v nohou dost síly k pořádnému sprintu při honičce Na třetího. Pokračovali jsme kolem dubu Václava Beneše Třebízského ke studánce Bílý kámen, kde někteří nabrali vodu a osvěžili se pikantní chutí místní aromatické rostliny potočnice. Asfaltka se proměnila v lesní cestu a po pravé straně se zvedl ostrý kamenitý hřeben. Naopak nalevo, kde se ještě před pár lety rozkládal hluboký les, teď kvůli suchu a přičinlivému kůrovci ležely rozsáhlé paseky, takže se nám naskytly nečekané výhledy do kraje. Po cestě se od nás oddělila další skupinka, tentokrát s cílem dospět k autobusové zastávce ve Voznici.

Od Stožce jsme se vydali neznačenou cestou dále podél hřebene, kde jsme procházeli pralesními zákoutími mezi staletými buky a duby, trsy svěží trávy a mechem obrostlými balvany. Naše uši po ranním zpěvu slavíků nyní potěšil melancholický zpěv budníčků lesních, proplétající se známými popěvky budníčků menších a všudypřítomných pěnkav. Vzhledem k uspokojivému počtu ušlých kilometrů jsme ještě před vrcholem Hradce mohli zahájit pozvolný sestup směrem do Dobříše. V nižších partiích Brd jsme obdivovali majestátní douglasky a ochutnávali česnáček lesní. Po příjemné cestě přes podmáčené louky a podél břehu rybníka Papež jsme nakonec zastavili u dětského hřiště pět minut od autobusové zastávky Dobříš, Větrník, která byla naším cílem. Z ranní skupiny dokončilo cestu dlouhou nakonec 44 km osmnáct účastníků a účastnic. V 19:45 nás pak autobus odvezl zpět do Prahy.

pan R. Markus

Dodatky

Pamatovačky

• maratónci: Lidé jsou jako zvony ulité z různých kovů: v každém z nich je i vzácný kov. /Rembrandt van Rijn/
• půlmaratónci: Nestěžujte si na dlouhou cestu – radujte se, že můžete chodit!

Odhadovky:

• ? kolik bude za celý den různých závor? (bylo jich 16)
• ? uvidíme z Korunky Žižkovský vysílač? (viděli)? bude někde česká vlajka? (byla)

Co se ještě chystá:

• EXPEDICE8. - 9. 6. – výprava na méně známou stolovou horu u neznámé zříceniny hradu
• Z Maďarska do Polska 2. - 12. 8. 2024 – pěší putování s tábořením (doplnil Z. Lauschmann)