Ahoj všeci, zdraví vás oktáva A, kerá sa 25. ledna vrátila ze štyřdenňí duchovnej obnovy. Dyž sa podíváte na fotky, zjistíte, že zme sa mohli těšit z požehnaného množství sněha. Jeli zme sa totiž duchovně obnovovat do Příchovic, keré sú kúsek od Harrachova.

Na naše exercicie zme s sebú krom paní profesorky třídní vzali aj kapucína Cyrila z Dolních Bojanovic, kerý si na nás udělal čas mezi plněním povinností nemocničního kaplana. Na faře v Příchovicách nás uvítal otec Jirka spolu se svýma dvěma farníkama Lukášem a Matúšem, keří nebyli o moc starší jak my. Ti nás hbitě zapojili do příprav jídel v kuchyni i úklidu na faře.

Otec Cyrilek nam povídal příběhy ze své rodnej dědiny na Slovácku a každý deň s nama otevřel debatu na jedno z určených témat: víra, naděje, smrt a láska. V tomto pořadí. Za těch pár dní na nás přenesl všecek ten chytlavý přízvuk, ale též zajímavé myšlenky k dumání. V menších skupinkách zme sa počas dňa do těchto témat ponořili víc. Kdo chtěl, mohl ráno začít omšú (mší) v kostele s lesem uvnitř. (Opět doporučuji si prohlédnúť fotky.) Nechybělo ani promítání filmů, zpívání, modlitby, trajdání po venku, další zpívání a sáňkování. Někteří navíc neváhali a půjčili si na faře běžky.

Každý z nás našu poslední duchovní obnovu prožíval ináč. Snad sa ale môžeme zhodnúť, že to bylo příjemné a zábavné strávení společného času. Chvilama zme mohli mezi sněhovými vločkami zapomenúť na každodenní kvalt (spěch) a jen tak přemýšlať. V tom nás provázela Cyrilkova osobitost, laskavost a otevřenost, ať už při odpovídání na naše hloubavé dotazy nebo třeba při jízdě na bobech. A nebál se zapojit ani do kulovačky. Tož jak by řekl otec Cyril… byla to rozhodně velká milosť, že zme sa tam všeci takto sešli.

za oktávu A, Luisa Marie Marešová