Prázdninová pěší putování s oblíbeným lesním živobytím mají na AG tradici letitou a pestrou i počtem cílových zemí (7). Kromě Bulharska (4x) je nejčastějším cílem samozřejmě Slovensko a dosud vždy to byl přechod určitých hor nebo nějaké vnitřní oblasti. Až letošní trasa – poněkud furiantská – je vlastně přechodem celého státu – v případě Slovenska tedy zhruba ve směru z jihu na sever. Asi někde na východě, kde je země „užší“, a také se tam dá rozumně dojet – vyšlo z toho toto: https://www.cykloserver.cz/f/b23f301675/ (+8km nalehko).

• Účast 18 os: 15+1 AG, 2 přátelé; 6 dam + 12 pánů
• Pěšky 144 km, z toho jen 14 km "nalehko", převýšení cca 5300 m (podle Stopaře Map. cz víc)
• Nejníž řeka Turňa 170 m/m, nejvýš hora Smrekovica 1200 m/m.
• Trasa (viz výše) – rámcově: (Praha­‑Košice-) Turňa n. Bodvou – zříc. Köcske vár – Slovenský kras – řeka Hnilec – Slovenské rudohoří – ř. Hornád – pohoří Branisko a Bachureň – ř. Torysa – okraj pohoří Čergov – ř. Poprad – Leluchów, st. hranice – Čirč (-St. Ľubovňa­‑Poprad­‑Praha)
• Počasí: déšť 1., 3., 6. den (chladna 3.- 6. den), noci od 12°C, dny 15-30°C, 7.- 9. den krásně
• Dokumentace: minikronika (k zapůjčení), foto – výběr (web AG)
• Odhadovky denně dvě: jedna na ano­‑ne, druhá na počet (podrobněji viz kronička)
• Pamatovačka (na celou dobu): Nejmilejší, držte se poznané pravdy, která přemáhá všechno a mocná je až na věky! /M. J.Hus/
• Pamětní lístečky pro každého: Ráchel + Lada (děkujeme moc!)

Loňská převaha účasti z jediné třídy (letos 5. B) se opakovala, což byla velká výhoda. Sehraná parta zdatných a zkušených účastníků (před dámami klobouk dolů!) lépe zvládá extrémní fyzické nároky a dotírající útrapy cesty. On ten nadpis sice zní dobře a jako originální výzva, ale jakýkoli takový konkrétní přechod za pouhých 9 dní je nutně docela krutý. Vyžaduje si totiž trasu co možno nejkratší, a tedy nemilosrdně kopcovitou, s hlubokými údolími velkých řek. V původním plánu byla i varianta s vlakovým přejezdem mezi Hnilcem a Hornádem, ale ta byla odmítnuta s vidinou „celé pěšky!“. A dokonce i v dramatickém závěru, kdy několik marodů muselo odjet o 2 dny dříve a další si 1 den vypomohli autobusem, silné jádro 8 statečných došlapalo poctivě celých těch 130 km „na těžko“. To pak radost pod polskou hraniční cedulí byla opravdu veliká, až pohnutá – Tak jsme to přecejen dokázali!

Kromě jednoho národního parku (Slovenský kras) vedla trasa kraji turisticky méně navštěvovanými, takže táboření bylo klidnější. Hojnost výhledů k západu (mj. obojí Tatry, Spišský hrad) i k východu (Košicko, Šariš, Vihorlat aj.) umožnila vnímat náš postup k severu. Náročné putování zpestřovaly občasné zajímavosti přírodní (Zádielská dolina, Farebná priepasť, skalní brána Rajtopíky, parádní ponor Diablova diera,…), ale i kulturní (hrob horníka u Gelnice, romská osada v Richnavě (!), řeckokatolická tradice v Čirči,…). Hlavně ale nebyla nouze o drobné nápady, legrácky, epizodky (originální razítkování na Sľubici☺, dvoje narozeniny, Perseidy,…). I večerní ohýnky se zpíváním (+kytara – díky, Majdo!), povídáním („nadhozy“, nově Mozaika,…) a čtením na dobrou noc byly příjemné.

Díky účastníkům za společnou radost ve skvělé partě, kde si všichni navzájem pomáhali, a díky Pánu za stálou přízeň shůry! Bylo to Slovensko letos těžké, ale zase krásné!

Zdeněk Lauschmann

• Nejbližší akce: poprázdninová kola SO 7/9 Polabské kopečky (Tuklaty – Bříství – Čelák.)
• Dále – předběžně: 22. Čtyřiadvacítka SO? 21/9 (nebo 12/10 či 19/10), Blaník PO 28/10
• Výhled: 26. Vyzvědači SO 14/12 (?+NE 15/12), letos navíc pro bývalé ágéčkáře: ČT 21/11