1. část: sobota 1. 3. – den

podle Daniela Kaisera, 3. B:

V sobotu 1. 3 ráno jsem se malátný vysoukal z postele a upaloval na nádraží. Chvilku jsem pátral po kamarádech ze 3. B, které jsem nikde neviděl. Vysoká postava Magdy „Šmajdy“ Šmehýlové však brzy vše prozradila. Výlet už doopravdy začal. Poté co se holky vrátily s posledním nákupem, odebrala se naše terciánská partička k vlaku. Tak jako už to čtrnáctiletí puberťáci dokážou, jsme se zmatení potáceli po nástupišti a překáželi všem ostatním. Nakonec jsme se našli se zbytkem a všem jedenácti se nám podařilo usadit ve vlaku. Celou cestu do Plzně jsem strávil s dnes už legendární hrou Snake.

Po „krátkém“ zahájení (Pamatovačka*, Odhadovka aj.) jsme chvíli čekali na autobus do vytoužené obce Ledce. Na radovánky tam ovšem nebyl čas, neboť jsme se krátce po příjezdu a ubytování na faře zapojili do místních prací venku. Dělali jsme, co bylo třeba: bourali starý plot, přenášeli větve, hrabali zahradu. Nakonec jsme dramaticky, ale úspěšně přestrkali na nové místo starý sedmimetrákový karavan.

Po obědě z vlastních zásob jsme vyrazili na asi desetikilometrový výlet docela hezkou krajinou, s návštěvou dolů u obce Nevřeň. Musím přiznat, že v mnou právě vymyšlených jednotkách drby/hodinu mě spolužáci vůbec nešetřili. V bývalých kaolinových dolech (mimochodem se tam natáčela pohádka Čertí brko) jsme byli na prohlídce sice zajímavé, ale jak už to tak bývá dost zdlouhavé. Při zpáteční cestě holky válely sudy, stavili jsme se na kopečku Příšovská homolka (prý třetihorní minisopka) a do Ledec jsme docházeli skoro za tmy. S kamarádem jsme si trošku zanadávali na výsledky HC Dynamo Pardubice, ale už jsme byli doma a brzy nás čekala i večeře.

2. část: večer a noc

podle Daniela Stránského, 6. B:

zatím osnova: 

1. večeře v režii 3 dospěláků: čína s kuskusem a broskvový kompot
2. večerní rozhovor: duševní zdraví a naděje (Martin a Jana Fojtíčkovi)
3. 1. čtení na dobrou noc (Zd. Svěrák: Ruslan a Ludmila /prolog/)
4. noční výprava na Pískovou horu (5 starších, krásné hvězdy, parádní terén, 4 km)
5. 2. večeře a 2. čtení na dobrou noc (L. Aškenazy – Dětské etudy: Tajemství)
6. ještě skoro dost spánku do rána 

(osnovu sestavil Z. Lauschmann)

3. část: neděle 2. 3.

podle Magdalény Šmehýlové, 3. B:

Po dlouhém, ale zaslouženém spánku jsme se v neděli mohli už po probuzení těšit na vánočku, makový a tvarohový závin a na čaj černý či ovocný. Před jídlem jsme zase zpívali kánon a po snídani jsme se vydali do blízkého kostela, kde zrovna kázal kněz otec Mami z Magadaskaru. Na to, že čeština není vůbec nijak podobná jazyku jeho rodné země, mu bylo rozumět víc než dobře. Po kostele šli někteří ještě na procházku po Ledcích a k rybníku, byl krásný slunečný den. Na oběd jsme měli pizzu v podání kuchařské skupiny z 3. B a opět ten dobrý čaj.

Po obědě už jsme pouze uklidili naše pokoje na faře a rozloučili jsme se na faře. Na zastávce byla přítulná kočka, ale brzy přijel náš autobus do Plzně a na nádraží nám za 20 minut přijel vlak přímo do Prahy. Díky panu profesorovi Lauschmannovi měli terciáni místenky, za které jsme byli velmi rádi, protože ve vlaku byla masivní tlačenice o místa.

V Praze už jsme si jen společně řekli Pamatovačku*, rozloučili jsme se v propojeném kruhu a rozešli se do svých domovů.

Takto vypadal náš víkend na výletě Les a trochu nebes, což je velice přesný popis.

*Pamatovačka: BOHATÝ JE, KDO MNOHO MÁ, BOHATŠÍ JE, KDO MÁLO POTŘEBUJE, NEJBOHATŠÍ JE, KDO MNOHO DÁVÁ.

Gerhard Tersteegen, 1697-1769