Jedním z hlavních cílů programu DofE (Mezinárodní cena vévody z Edinburghu) je rozvíjet klíčové dovednosti v oblastech dobrovolnictví, sportu a osobních schopností. Se dvěma účastníky tzv. Zlaté expedice, která završuje nejvyšší úroveň programu, Alžbětou a Jakubem, jsme mluvili o jejich zážitcích.

Alžběta se pro účast v programu rozhodla hlavně kvůli plánům studovat na univerzitě ve Velké Británii. Jak sama vysvětluje, DofE se tam při přijímacích řízeních očekává. „Pomůže mi to nejen do životopisu, ale i při přihláškách na zahraniční univerzity, kde je to běžné,“ uvedla Alžběta. I když v ČeskuDofE zatím spíše začíná a tak velký význam mít nemusí, v západní Evropě je program známý a může se hodit. „Je dobré s tím začít už během střední školy, ne to začít řešit ve chvíli, kdy vyplňuji přihlášku a zjistím, že něco takového potřebuju.“

DofE vnímá jako příležitost rozšířit si nenásilně obzory ve volnočasových aktivitách, včetně oblasti dobrovolnictví. Alžběta si mj. našla zajímavou dobrovolnickou zkušenost v Drážďanech, kde pracovala v kavárně pro imigranty pod záštitou místního divadla.

Obecně pro ni DofE bylo možností, se rozvíjet v aktivitách, které už měla rozběhnuté, aniž by musela hledat zcela nové činnosti, což jí ušetřilo čas. „Možná, že pro někoho, kdo sám ještě tolik koníčků nebo jiných činností nemá, by DofE mělo ještě větší dopad,“ říká. „Každopádně DofE člověku pomůže se naučit si svůj čas lépe strukturovat, dává nějaký rámec a motivaci.“

V programu se účastníci musí věnovat třem hlavním oblastem – dovednosti, dobrovolnictví a sportu. Pro dovednost si vybrala hru na lesní roh, které si již věnovala, ale DofE pro ni bylo motivací se věnovat náročnějším skladbám. Sport a dobrovolnictví spojila díky aplikaci od ČEZu, kde sbírala body za sportovní aktivity, za něž následně firma podporovala různé dobročinné projekty.

Jakub se zapojil do DofE se spolužáky, kteří chtěli vyzkoušet něco nového a získat certifikát. Přiznává ale, že ten pro něj osobně nemá takový význam, protože se plánuje zaměřit na technické obory, kde se přijímá spíš na základě prospěchu. „Certifikát asi nevyužiju, pro mě je to spíš takové zpestření,“ říká.

Jako sportovní aktivitu si Jakub vybral lezení, což byla aktivita, které se už dlouho věnoval. Z dovedností si zvolil origami. Dobrovolnická činnost u něj rovněž spočívala ve sbírání bodů do aplikace ČEZu. Sám přiznává, že ho překvapilo, že se toto jako dobrovolnictví započítávalo. „Pokud to neděláte jen kvůli certifikátu, asi je lepší si vymyslet něco přínosnějšího,“ hodnotí. „Určitě bych zájemcům doporučil začít s bronzovou úrovní. Není tak časově náročná a když vás to bude bavit, můžete pokračovat i na další úrovně. Přeci jenom dělat nějakou aktivitu z povinnosti může člověka po čase začít odrazovat.“

Vyvrcholením účasti DofE je tzv. expedice. Trojice studentů z AG s kamarádkou z jiné školy se vydala do Brd, kde šli po stopách zaniklých vesnic v oblasti bývalého vojenského prostoru mezi Mirošovem a Zaječím.

“Expedice byla poměrně fyzicky náročná, ale hlavní výzvy ležely jinde. Bylo potřeba vše velmi podrobně naplánovat,“ vysvětluje Jakub. „Nesměli jsme mít mobily, zároveň jsme se museli setkávat s profesorkami Kaderovou a Horou ve stanovené časy na stanovených místech, což bylo trochu nepohodlné.“ Alžběta zmiňovala jako zajímavou zkušenost podílení se na intenzivní organizaci. Navíc některé další účastníky do té doby neznala příliš blízce, např. s Adélou se viděla pouze na týdenní letní akademii Discover. Výzvou pro ni bylo rovněž mapování pochodu, ačkoliv má zkušenosti z dřívějších puťáků a orienťáků. „Celkově jsem byla moc spokojená,“ shrnuje svůj zážitek.