Naše gymnázium se prvním rokem zapojilo do výměny s francouzským gymnáziem Svatého Vincenta v Rennes. Na výměně se podílelo 23 českých studentů z kvarty, kvinty, sexty a septimy a 26 francouzských sextánů z mezinárodní evropské sekce gym. Sv. Vincenta v Rennes.

Výměna byla zaměřena na jazyk francouzský a anglický, jelikož francouzští studenti pochází z takzvané evropské třídy, která se více zaměřuje na problematiku dnešní Evropy a rozvoj mezinárodních vztahů.

Během osmi dnů jsme měli možnost poznat dějiny západofrancouzského kraje Bretaně a blíže, města Rennes, kde jsme po celou dobu bydleli ve francouzských rodinách a nahlédnout do každodenního života studentů a rodin, kultury a gastronomie tohoto bohatého regionu.

Navštívili jsme města Vannes a Fougères, významná středověká opevnění, která sehrála důležitou roli v dějinách Bretaně. Na naší cestě jsme nemohli opomenout legendární horu Svatého Michaela, která již z dálky vzbuzuje hluboký respekt. V Cancalu jsme navštívili mořskou farmu, kde jsme se dozvědeli, jak se chovají ústřice a co vše musí podstoupit, než se dostanou na náš talíř. K té příležitosti někteří neoddolali a jednu nebo dvě úsřice po prohlídce ochutnali.

V Carnacu jsme mohli obdivovat krajinu posetou menhiry a vyslechnout si, jakým způsobem tyto útvary vznikaly. V Rennes jsme navštívili bývalý parlament a muzeum, které vypráví příběh Bretaně od doby pravěké do 20. století. Na závěr čeští a francouzští studenti spojili síly na soutěž-kvíz po Rennes, jehož otázky se týkaly poznatků z našich poznávacích exkurzí tohoto města.

Před odjezdem jsme měli tu čest navštívit městskou radnici, kde nám zástupkyně primátora popřála šťastný návrat a připomněla důležitost mezinárodních vztahů, které se snaží udržovat a prohlubovat.

Na zpáteční cestě jsme se ještě stihli podívat do majestátní katedrály Notre-Dame v Chartres a za večerního osvětlení jsme obdivovali další klenot církevních staveb, remešskou katedrálu.

Prodloužením této výměny bude obrázková a komentovaná výstava, připravená studenty ze sexty a také vytvoření blogu, na kterém si budete moci přečíst zprávy přímo od studentů a vidět více fotografií z různých exkurzí po Bretani.

Renata Šagátová, profesorka francouzského jazyka

Očima studentů:
Cesta začíná v Resslově ulici, kde na nás čeká autobus, který nás má odvézt do Francie. Všichni se k tomuto místu postupně stahujeme z různých částí Prahy a každý z nás je obtěžkán zavazadly, nejčastěji typickým kufrem na kolečkách a malým batohem na zádech, také lze spatřit několik jedinců, kteří se nenechávají omezovat tímto schématem a jsou doslova obtěžkáni značným počtem igelitových tašek a jen stěží se jim daří nic nepoztrácet.

Zatímco řidiči skládají naše zavazadla do nákladového prostoru, my nastupujeme a svádíme první boje o sedadla v autobusu, kde se každý snaží urvat místa co nejvíce situovaná v zadní části autobusu, která jsou hůře kontrolovatelná profesorským doprovodem a kde případné sledování filmu na notebooku nebude rušit tolik lidí. Jelikož autobus je dimenzován pro větší skupiny než ta naše, veškeré problémy s hledáním místa k usazení se daří řešit kompromisy.

Cesta příjemně ubíhá, autobusem se nesou tlumené hlasy, zvuky filmu a občas také zachrápání spáčů. Jen během krátkých přestávek u čerpacích stanic se probouzíme z letargie a vystupujeme z autobusu a protahujeme ztuhlé končetiny a užíváme čerstvého vzduchu. Ráno přejíždíme francouzské hranice, což ale zaregistruje málokdo, protože se už nezastavuje na pasové kontrole. Francie nás vítá slunečným počasím a my si užíváme výhledu na centrální Francii a s každým kilometrem se víc těšíme na příjezd do Bretaně. Když konečně dorážíme do Rennes, tak marně hledáme cestu do gymnázia Saint-Vincent, se kterým je zorganizována výměna. Po třetím okruhu městem díky telefonické dohodě nabíráme francouzského profesora, který nás navádí do školy, kde na nás už čekají studenti a vítají nás. Přes okénka jim máváme a za chvilku vystupujeme a zdravíme se osobně. Pak vykládáme zavazadla, která ukládáme do skladu, kde budou během přivítací hostiny, která je v hale školy a na které ochutnáváme zdejší typické pokrmy jako třeba crêpes, které jsou velmi podobné našim palačinkám. Po krátkém proslovu ředitele gymnázia a školy se vydáváme na krátkou prohlídku zdejší školy. Nejprve vidíme jedno ze školních hřišť, kde dívky trénují házenou, následně nahlížíme do zdejší studentské klubovny, kterou si studenti vedou sami. Navštěvujeme ještě zdejší informační centrum, kde dostáváme krátkou přednášku o jeho chodu, dále si prohlížíme školní kostel, kterým prohlídka končí a s jednotlivými korespondenty vyrážíme do kantýny nebo domů, kde obědváme.

Odpoledne se většina z nás schází ve zdejším parku Thabor, kde se dělíme na skupinky a povídáme si o prvních zážitcích v rodinách a obdivujeme úchvatný park. Pak se společně se svými korespondenty trousíme do centra, kde nám ukazují vyhořelý dům a zdejší poštu. Po návratu do rodin večeříme, uléháme a jsme zvědaví na první noc ve Francii. Ráno brzy vstáváme a po snídani vyrážíme zpět do školy, kde je sraz s ostatními. Po příchodu posledních opozdilců odcházíme na poznávací procházku do města, se kterým nás seznamuje zdejší profesor historie a ke každé památce nám dává zajímavý výklad. Vidíme několik kostelů, historické centrum, kde se zachovaly původní dřevem obležené domy, dále nám pan profesor ukazuje bývalé vězení, které je nyní využíváno jako noční klub, povídá nám o náměstí, kde se každý čtvrtek schází zdejší mládež a holduje alkoholickým nápojům a vysvětluje nám, že tam bývají časté policejní zásahy. Vidíme zdejší operu a radnici a navštěvujeme místní parlament, kde při vstupu nás pečlivě prohledávají, procházíme rentgeny a dostáváme návštěvnické průkazy. Teprve když jsou tyto nezbytnosti vyřízeny, můžeme vstoupit a spatřit nádherné interiéry. Paní průvodkyně nám ukazuje jednotlivé symboly na vstupních vratech, popisuje nedávnou rekonstrukci po požáru a popisuje jiné zajímavosti jako třeba váhu stropní fresky, jednotlivé balkóny pro špiony a pro krále. Podobně jako předchozí den se po obědě scházíme v Thaboru, kde si společně sedáme na trávu a nejrůzněji se bavíme. K večeru se postupně rozcházíme do rodin, kde večeříme a jdeme spát. Následující den se scházíme u autobusu, kterým pojedeme navštívit Cancale, kde je mořská farma a známé město Mont-Saint-Michel. Během cesty na pobřeží si navzájem sdělujeme zážitky ze života u francouzských rodin. Když vystupujeme z autobusu, hned cítíme vůni moře a plnými doušky si užíváme čerstvého mořského vzduchu. V Cancale nejdřív absolvujeme krátké povídání doplněné filmem o ústřicích, kde se dozvídáme velké množství zajímavých informací o fungování farmy, růstu ústřic a jejich zpracování. Po přednášce scházíme k moři, kde můžeme na vlastní oči vidět, jak se myjí, třídí a balí ústřice. Pracující dělníci si musí v duchu klepat na čelo, jelikož je všichni zuřivě fotíme jako Japonci. Sítě s ústřicemi, ve kterých jsou pěstovány, bohužel nespatříme, jelikož jsou, jak se dozvídáme, uložené několik kilometrů od pobřeží. Vcházíme do další budovy, kde jsou vystaveny mušle z celého světa. Mnohé jsou tvarově velice zajímavé, ale ty právě většinou pochází např. z Filipín. Po krátké cestě autobusem do města vycházíme na pláž, kde házíme žabky do moře a hlavně mnoho z nás poprvé za život ochutnává ústřici, je k ní podáván citrón. Bohužel nás hned zahánějí zpět do autobusu, který nás má dovézt k Mont-Saint-Michel, který vidíme už z velké dálky, jak se tyčí jako pyramida z moře. Po příjezdu k nacpanému parkovišti následuje rozchod a my se po malých skupinkách procházíme městem. Jelikož lehce prší, tak se nám občas poštěstí, že jsme sami a neobklopeni davy turistů si můžeme užívat toto krásné město. Protože je právě odliv, tak se někteří z nás vydávají na pláž, kde si musí dávat pozor, aby se neumazali. Když je rozchod u konce, scházíme se a čekáme na paní průvodkyni, která nás zde má provést. Prohlídka je pěkně zdola nahoru a vrcholí klášterem umístěným na špičce kopce. Dozvídáme se architektonické zajímavosti a vidíme pěkné interiéry. Na konci nám ale paní průvodkyně vyráží dech tvrzením, že archanděl Michael nikdy neexistoval a že vlastně je celý komplex vystavěn pro imaginární osobnost.

Další den, v pátek, se v Rennes konají trhy, které dopoledne navštěvujeme. Okukujeme jednotlivé stánky, zejména ty, které prodávají plody moře. Někteří neodolávají a nakupují i různé pochutiny jako domácí cidr (alkoholický mošt) a crêpes (palačinky), což jsou místní speciality. Po krátké zastávce ve škole nasedáme do autobusu, který nás tentokrát veze na návštěvu středověkého hradu ve Fougères. Před prohlídkou je rozchod v místním parku, kde obědváme. Protože každý dostává audioguide ve francouzském nebo anglickém jazyce, je prohlídka individuální a každý tak může zaměřit svou pozornost na to, co ho zajímá nejvíc. Celkem nás překvapuje, když v jedné z věží slyšíme nahrávku ve staročeštině, i když máme podezření, že Francouzi neznají její původ a zařadili ji tam pouze proto, že zní dostatečně středověce. Během víkendu je program v rodinách, třebaže skoro každý navštěvuje Saint-Malo, které bylo rodinám francouzských korespondentů doporučeno jako dobré místo na výlet. V pondělí je na programu návštěva menhirů v Carnacu, kde je přes dva tisíce menhirů. Ačkoliv se při výkladu dozvídáme několik zajímavostí o životě pravěkých lidí, tak je tento den hodnocen většinou účastníků jako nejméně záživný. Je to hlavně způsobeno nepřízní počasí a faktem, že třebaže všechny kameny jsou si velice podobné, tak paní průvodkyně upozorňuje na různé zajímavosti jednotlivých menhirů. Po Carnacu přejíždíme do městečka Vannes, kde si prohlížíme historické centrum. Následující ráno se seznamujeme s celou historií Bretaně, navštěvujeme muzeum v Rennes. Nejdřív začínáme pravěkem, pak postupujeme k oddělení římské správy a přes středověk se dostáváme až k moderním dějinám. Odpoledne se nejdříve všichni fotíme a posléze rozděleni do skupinek se svými korespondenty děláme kvíz. Večer je rozlučková akce, kde se předávají ceny za pořadí v kvízu a pouští se film o Praze, který natočil jeden z francouzských profesorů. Filmem se velice bavíme, je zajímavé sledovat rodné město z perspektivy cizinců a film je oproti všem očekáváním kvalitně zpracován. Ráno se loučíme s rodinami korespondentů a se zavazadly vyrážíme do školy, kde je necháváme a jdeme na radnici, kde nás mají přivítat, třebaže v den odjezdu, přes tuto drobnost je to příjemná pozornost a toto přivítání dovršuje naše vzpomínky na Rennes. Po rozloučení s korespondenty, vyrážíme zpět do vlasti. Cestou se ještě zastavujeme podívat na katedrály v Remeši a v Chartres. Jakmile překročíme české hranice, všichni vytahují mobilní telefony a začínají volat svým blízkým. V Praze ještě poděkování řidičům a organizátorům a výměna končí, snad někdy příště.

Vladimír Kunc, sexta A

Bretagne-014

Bretagne-141

Fougere

Menhiry

Saint-Malo

Saint-Malo-2

Saint-Michel

Saint-Michel-voda

ucastnici

ustrice