Onehdá přišel otec Míček za osmáky a pravil, že chtějí-li se setkat s Bohem, tak ať jedou do Slaného. A jak pravil, tak se také stalo. Množství lidu z oktávy B se zvedlo a jelo se tomu podívat na kobylku mezi v sandály obuté, leč přesto bosé karmelitány, a to přímo do jejich kláštera. Oni by tomu možná říkali konvent, ale pro nás to byl prostě klášter, neb tam bylo spíš chladno než teplo a tlusté zdi nás obklopovaly po celou dobu a ze všech stran.

Obnova ducha započala celkem brzy po našem uhnízdění v celách, a to sborovým tichem, které mělo v klášteře panovat po ne úplně krátkou dobu. Ve skutečnosti tomu tak sice nebylo, neboť modlitby a mše se přeci jen beze slov neobejdou, ale i tak to byl pro mnohé z nás zajímavý zážitek. Další složkou naší duševní rekonstrukce se staly přednášky, které byly proloženy diskuzí, kreslením, společným čtením Písma či dokonce filmem. Po každém takovém programu jsme byli opět uvrženi do ticha, ve kterém jsme měli hledat odpovědi na otázky, jež se člověku během programu vyrojily v hlavě.

Závěrem našeho pobytu v klášteře jsme absolvovali motivačně laděný přednáškový blok na téma Já a církev, po kterém by naše příslušnost k Církvi měla a mohla být radostnější i účelnější. Posledního dne jsme se již rozdělili čistě dle chuti - ti, kterým to stačilo, se odebrali směrem ku Praze, ti zbylí se vypravili na drobnou pouť do Panenského Týnce, kde nejprve uspořádali lehce improvizovanou mši v troskách gotického kostela a posléze zapluli do nedaleké hospody, jelikož byl právě čas na něco menšího. Poté se i oni vrátili do proudu hektických dnů všedního života.

Heslo celých exercicií bylo jaký si to uděláš, takový to máš. To ale platilo jen na půl, neboť je jasné, že bez některých externistů by to ani přes všechnu snahu zkrátka a dobře nefungovalo. V první řadě to byl bratr Pavel, který byl pomyslnou hlavou obnovy, a který nás po celou dobu jejího trvání provázel. Těsně v závěsu jsou ostatní bratři karmelitáni, jejichž pohostinnost byla téměř biblická, ať už se jednalo o stravu tělesnou v podobě jídla či stravu duševní v podobě - všelijaké. A vzadu se tísní ti, které známe i z běžného provozu na AG, a kteří po vzoru ruských mnichů nebudou jmenováni, aby bylo předejito jejich případnému pokušení pýchy. I tak jim ale patří náš dík.

Filip Pelant, foto Daniel Ort