Krajina za vlakovým okýnkem vesele ubíhala a odhalovala nové a nové krásy německé krajiny. Nás dvacet žáků kvinty A sedělo blízko u sebe a diskuze byla pochmurná. Najednou jako by se všechny špatné vlastnosti našich Němek znásobily a měli jsme dojem, že se řítíme blíž a blíž k nejhoršímu místu na Zemi. Ve skutečnosti jsme jeli jen na druhou část výměnného pobytu v německém městečku Ebermannstadt.

Přestože jsme svoje Němky znali (na německé straně se měl zúčastnit jeden chlapec, ale ten svou účast zrušil), setkání na nádraží proběhlo mírně rozpačitě a cesta domů s jejich rodiči ještě rozpačitěji. Ale nemá cenu se podrobně rozepisovat o prvním zabydlování v obřích moderních domech s automatickými roletami - za zmínku stojí možná jenom to, že jeden filuta na otázku Was trinkst du? (Co piješ?) odpověděl Cola, a po zbytek pobytu se téměř koupal ve sladké černé bublinkovaté lázni.

Protože jsme přijeli ve čtvrtek odpoledne, čekal nás jen jeden celý den společného programu před víkendem, o kterém měl proběhnout program v rodinách. Ten jsme strávili v nedalekém historickém městě Bambergu, které nás oslnilo hlavně svou katedrálou postavenou v románském slohu v období gotiky. Náš průvodce, Ebermannstadtský učitel angličtiny, často poukazoval na podobnost Bambergu s Prahou - například Bamberg má kopec, který je zároveň park, stejně jako Praha má Petřín nebo mají taky hrad a staré město. Takže ta podobnost je očividná.

Víkend jsme strávili buď v rodinném kruhu, nebo na Wasserfestu. Mně asi přišel nejzajímavější zábavní park nebo německá mše, někdo myslím jezdil na kajaku. Ale stejně jsme byli v pondělí rádi, že jsme se zase potkali.

V pondělí jsme se byli podívat na vyučování a po Ebermannstadtu, kde jsme měli vyplňovat seznam otázek, jenomže většina z nás ztroskotala na první stránce. Další den, vlastně už poslední, jsme jeli i s Němkami do přírody Franzouzského Švýcarska, ve kterém se Ebermannstadt nacházel. Vypadalo to tam trochu podobně jako v Adršpašských skalách, jen s vesnicemi. Tam jsme navštívili muzeum, namalovali skálu a zkusili geocaching a poté jsme se přesunuli a autobusem k bobové dráze a k jezeru s lodičkami, což byl na jednu stranu adrenalin a na druhou romantika.

Poslední večer před odjezdem jsme strávili ve školní jídelně, kde jsme si tak nějak povídali a zazpívali si navzájem píseň - my Češi jsme zpívali Möge die Strasße a Němky zpívaly To ta Helpa a nakonec jsme si zazpívali všichni Wo Menschen sich vergessen.

Další den už jsme jeli domů se zastávkou v Norimberku a myslím, že i když jsme byli trochu unavení, naše jazykové znalosti se trochu vylepšily a získali jsme několik nových přátel, které už pravděpodobně nikdy neuvidíme, ale stále si s nimi můžeme vylepšovat jazykové znalosti po Facebooku.

Tereza Martinovská