Ve středu 24. 6. 2015 se francouzská skupina (a jeden přeběhlík ze španělštiny) chystala s paní profesorkou Kolářovou do Francouzského institutu. Protože jsme měli prohlídku Institutu završit v kavárně, kde pracují francouzští číšníci, věnovali jsme se před odchodem ještě rozšiřování slovní zásoby a trénování rozhovorů.

Po krátké jízdě tramvají jsme se dostali do cíle, do Štěpánské 35.

V recepci se nás ujala naše průvodkyně Martina Hříbová. Seznámila nás s historií Institutu a jeho posláním, ptala se nás, jak dlouho se učíme francouzsky a zda budeme skládat zkoušky Delf. Pak nás zavedla do filmového sálu, kde nám řekla vše podstatné o promítání v tomto kině, o produkcích speciálně pro školy v dopoledních hodinách i o festivalu francouzského filmu, který se zde koná každoročně v druhé polovině listopadu. My jsme jí popovídali o tom, co nás ve francouzké kinematografii zaujalo a které filmy máme rádi. Pak jsme šli do tamní galerie galerie, kde probíhají výstavy českých i francouzských umělců. Na závěr nás uvedla paní Hříbová do knihovny, kde jsme se rozloučili.

Musím poznamenat, že celá prohlídka byla vedena ve francouzštině, takže jsme se maximálně soustředili a naše mozkové závity pracovaly na plné obrátky.

V knihovně, nebo spíše v mediatéce, jak ji zde nazývají, jsme si šli prohlédnout oddělení pro děti a mládež v mezaninu (neboli druhém patře knihovny.) Tam jsme se mohli s knihou buď posadit k velkému stolu, nebo se při čtení povalovat na velkých plyšových polštářích na podlaze. Někteří studenti se začetli ihned do komiksů, jiní si četli časopisy a další jásali, protože zjistili, že i po roce francouzštiny rozumějí knihám pro malé děti. Jedna studentka si knihu i vypůjčila a díky tomu jsme se dověděli o zajímavé možnosti vracení knih, časopisů i DVD 24 hodin denně. Přímo u vchodu do Institutu je totiž schránka, kam zapůjčený dokument můžete kdykoliv vložit.

Sladký závěr nás čekal v kavárně. Tam jsme se zdrželi nejdéle a každý si dal něco dobrého. Horká čokoláda, croissant, pain au chocolat nebo domácí citrusová limonáda nás příjemně občerstvily, i když jsme si vše museli nejdříve „zasloužit“ objednáním a zaplacením ve francouzštině.

Ale všichni jsme to zvládli! Pas mal, n´est-ce pas?

Anna-Marie Němečková (2.C)