S paní profesorkou Peterkovou, kterou máme na výtvarku, jsme se sešli v 10:15 před školní vrátnicí. Jelikož se naše škola nachází před vstupem do metra na stanici Náměstí Míru, jen jsme nasedli na metro a jeli na stanici Malostranská, naproti které se galerie nachází.

Když jsme vešli, odložili jsme si věci v šatně, a potom už se nás ujala průvodkyně. Šli jsme na výstavu jménem Neklidná Duše autorky Chiharu Shiota. Jednalo se o site specific instalaci, což znamená, že je tato výstava v přesné podobě jen v Praze a nikde na světě už není její úplná kopie.

V prvním patře byly dvě místnosti. V jedné visely ze stropu stovky rudých provázků. Ty byly různě dlouhé, a tak se vytvořil „tunel“ kterým se dalo projít. Také ze stropu visely kostry lodí, které byly inspirovány loděmi na Vltavě. Ve druhé místnosti byly provázky černé. Tentokrát ale nevisely ze stropu, ale byly přidělané ke stěnám a byly různě zamotané. Uprostřed místnosti stál rozbitý ohořelý klavír, jenž připomínal požár, který umělkyně zažila v dětství. Poté, co jsme si to vše prohlédli, jsme si povídali o tom, co v nás výstava vyvolává. Také jsme se dozvěděli něco o výstavě. Např. že na ní pracoval 30ti členný tým, pod dohledem autorky, nebo, že na ni bylo využito celých 400 km bavlnky, což je mimochodem také vzdálenost mezi Prahou a Berlínem, kde v současnosti autorka žije a tvoří.

Pak jsme se přesunuli do druhého patra. Zde panovala tajemná atmosféra. Místnost, do které jsme vešli jako první, mi připadala jako strojek hodin. Nacházely se v ní různé objekty, například šaty s velice dlouhými sukněmi červené a bílé barvy, či několik kruhů různé velikosti spjatých k sobě. Každý z objektů se točil kolem své osy specifickou rychlostí a v prostoru tak pofukoval mírný vánek. Dále jsme mířili do další místnosti, kde byly vystaveny hlavně fotografie a videa z performancí, které Shiota frekventovaně pořádá. Jako další jsme si mohli podívat na výšivky ze začátků její tvorby a další díla. Nakonec jsme si prohlédli výtvor, který znázorňoval Shiotinu touhu po domově. Celý svůj život hodně cestuje a na jednom místě se nezdrží dlouho, je tedy jasné, že místo které by mohla nazývat domovem, v její mysli chybí. Dílo se stávalo ze tří masivních, rudých konstrukcí domu opletených provázky stejné barvy. Každý z domu měl průchod, kterým se dalo procházet skrz a mezi jednotlivými domy byly mírné mezery.

Výstavu bychom Vám určitě doporučily. Byl to nepopiratelně nezapomenutelný zážitek.

Nakonec už jsme si jen vzali věci a dojeli do školy. Moc všem děkujeme (hlavně paní profesorce Peterkové a milé průvodkyni) za krásný zážitek.

Magdalena Čermáková a Kateřina Pospíšilová, 2.B

doplnila: Martina Peterková

P.S. Výstavě je skvělým příkladem site specific tvorby. Autorka už čtyři roky před zahájením výstavy začala spolupracovat s Kunsthalle. Jezdila do Prahy, čerpala inspiraci, a hlavně zkoumala prostory nově zrekonstruované trafo stanice, kde vznikla úžasná galerie. Její prostory ji okouzlily a vytvořila do nich unikátní instalace.