Pouť do Lurd aneb jak jsme se stali Katalánci

Všechno začalo v nočních hodinách první říjnové neděle na pražském letišti. Přivítali nás jako vždy dobře naladění fr. Filip, fr. Hyacint a fr. Ludvík, kteří nás po celou dobu poutě provázeli.

Naší první cílovou destinací bylo město Toulouse. Dočasné útočiště jsme nalezli v dominikánském konventu. Samotná budova kláštera nás dosti překvapila, byl postavený teprve v 50. letech 20. století v brutalistickém slohu. A bylo to fakt brutální. Nicméně po pár dnech jsme si stavbu oblíbili, obzvláště klášterní kostel, do kterého jsme chodili na bohoslužby a společné modlitby.

U dominikánů jsme strávili dva krásné dny, během jichž jsme navštěvovali top místa Toulouse. Podívali jsme se do největší románské baziliky na světě, do kostela P. Marie Býčí, měli jsme českou mši svatou u ostatků sv. Tomáše Akvinského, a viděli jsme onen dům, kde ve 13. století začínala ta nejprvnější dominikánská komunita v čele se svatým Dominikem.

Konečně v úterý odpoledne jsme s Toulouse za zády vyjeli vlakem vstříc Pyrenejím a samotným Lurdám. Moc nám nedocházelo, jak velká spousta lidí tam bude, obzvlášť během Růžencové pouti, která je každoročně největší událostí na tomto poutním místě. Letos se jí zúčastnilo asi 20 000 poutníků z nejrůznějších míst světa. Samozřejmě převažovali Francouzi, ale nebojte, při všech příležitostech jsme pořádně mávali českou vlajkou, aby nás bylo vidět.

Možná si říkáte, jak je možné, že do Lurd jezdí tolik lidí… Je to nejen zjevením P. Marie sv. Bernadettě, ale také proto, že na prvním místě jsou zde vždy nemocní. Je neuvěřitelné, kolik dobrovolníků přijelo na Růžencovou pouť jen proto, aby mohli pomáhat starým a potřebným. Každému se dostalo péče, pozornosti i úsměvu. A dobrá atmosféra panovala i mezi dobrovolníky a poutníky.

I my jsme měli možnost být s nemocnými, každé ráno na půl sedmou jsme docházeli do nemocničního domu L´Accueil de Notre-Dame. Pomáhali jsme pacientům s ranní hygienou, ale také se všeobecným úklidem pokojů nebo s tím, co bylo zrovna potřeba.

Náplní našich dnů nebyla jen služba ostatním, zúčastnili jsme se i společných francouzských mší a programu s nemocnými, podívali jsme se na místa spojená se sv. Bernadettou a vyšli jsme si na všemi velmi očekávaný výlet do Pyrenejí, kde jsme si po rušném městě užívali ticho, klid a krásu hor.

Ještě bych měla zmínit naši příhodu s kroji. V rámci přihlašování mezi dobrovolníky jsme coby cizinci byli přiřazeni k regionu Languedoc-Roussillon. V Lurdech je zároveň tradicí, že na zahajovací mši svatou chodí průvod se zástupci regionů v krojích s příslušnou vlajkou. Dobrovolníci z našeho regionu patrně neměli koho obléct do krojů, a tak než jsme se nadáli, byli jsme převlečení za Katalánce a Montpeliérce my.

Zažili jsme tolik krásného, a jak řekl náš školní kaplan, možná jsme se vrátili zpátky domů, ale srdcem zůstaneme navždy v Lurdech. Nebo aspoň kousek z nich jsme si odvezli s sebou…

Kristýna Šimůnková