Přestože se AGéčko zmítalo v pololetních testech, část naší třídy oktávy B se s panem profesorem Bernardem a P. Ludvíkem vydala do kláštera bosých karmelitánů ve Slaném. Tématem našich exercicií bylo Povolání, a to ke svatosti a ke konkrétní životní cestě každého z nás.

Součástí programu, který se skládal z přednášek P. Ludvíka, mší svatých s hudbou v naší režii a denních modliteb společně s místními bratry, bylo i silencium, které bylo pro některé z nás poměrně náročné. Uvědomili jsme si díky němu, kolik zbytečností za den vyslovíme a že spoustu věcí můžeme dělat i beze slov, třeba se v tichu koulovat. Další nezvyklostí pro nás byla společná jídla, protože se u nich mlčelo, při snídaních a obědech se pouštěla hudba a při večeři jeden mnich předčítal životopis svaté Terezie z Avily.

Pro mě osobně byla největším zážitkem společná noční adorace, u které jsme zpívali taizovky a četli úryvky z Bible a po které jsme po dvojicích ,,hlídkovali“ u Nejsvětější Svátosti, každá dvojice hodinu, až do rána.

A po čtvrtečním obědě, kdy ticho skončilo a my si s bratry konečně trochu popovídali, jsem se vydali zpět do našeho hlučného každodenního života, až na některé, kteří si klidnou chvíli prodloužili výletem. Byly to vlastně celkem náročné čtyři dny, ale stejně mi bylo líto, že už to končí. Prostě na chvíli se ztišit má svůj význam, i když se maturita blíží sedmimílovými kroky.

Mlada Steinerová