...Z kolejí na pražském „hlaváku“ stoupal podzimní chlad a malý hlouček rozespalých studentů postával pod tabulí s odjezdy. Další přešlapovali na perónu a tlumeným hovorem umocňovali atmosféru chladného, jasného rána, které předpovídalo nádherný den.

V rámci inovativního vzdělávacího programu, který si dává za úkol představovat mladým lidem kouty naší vlasti i jinak, než pouze ze školních lavic, jsme se tentokrát vydali do královského hornického města Příbrami.

Jedná se o významné důlní centrum, jehož tradice sahá skoro až do dob kněžny Libuše, avšak jeho prestiž v minulém století poněkud upadla, společně s postupným umlčováním pístů v dolech.

V prvním bloku programu jsme navštívili jednu z místních štol, jmenovitě důl Anna, kde jsme absolvovali krátkou přednášku o zde uplatňovaném způsobu těžby, o parních strojích (dechberoucí lokomotivy bez kol, které zajišťovaly dopravu horníků a vynášení rudy na povrch) a o zvyklostech a povinnostech typického horníka. Tento zážitek spolu s prohlídkou jsme si mohli vychutnat díky obětavé práci pana Permoníka z institutu Hornického muzea Příbram. Jelikož se nám podařilo jít do šachet právě v době návštěv mateřských školek, náš sestup do podzemí obsahoval cestu vláčkem, hledání správných tunelů v podpovrchovém labyrintu, následování tajemných světýlek a čokoládový peníz na konci scénky se svatou Barborou. Z Březových Hor jsme pokračovali na vyhlídku a dále, chvílemi i dosti dobrodružně.

Naším druhým cílem byla Svatá hora s poutním Mariánským komplexem na vršku a čtyřsetletým svatováclavským dubem nedaleko od nádvoří. Zpátky do města nás dovedly skoro půlkilometrové kryté Svatohorské schody.

Třetí zastavení se točilo různě po náměstí T.G. Masaryka, slyšeli jsme historii kostela sv. Jakuba Většího a vyprávění o radnici.

Informace nám předložené referujícími spolužáky upokojivě prostupovaly několik předmětů, dostávali jsme se od fyziky (parní stroje), přes biologii, chemii a zeměpis (rudy, ekonomika) až k dějepisu (včetně legend) a k hudebce (v rámci návštěvy štol jsme nadšeně přijali i iniciační část zpívanou permoníkem hudebníkem, jejíž funkce byla pravděpodobně uvolnit atmosféru, abychom se pak tam dole ve tmě nebáli). Celý výlet provázela dobrá nálada, bylo teplo, slunečno, podzimno, barevno a chutno, nejednou jsme si utrhli prosluněná jablíčka zpoza potrhaného plotu, prakticky celou cestu jsme se brodili záplavami ohnivých listů a na úbočí Svaté hory jsme se se zatajeným dechem procházeli zplanělým hrušňovým sadem.

Při odjezdu z příbramského náměstí jsme málem ztratili naši výměnnou studentku, ale jinak se vše obešlo bez větších komplikací a v autobuse do Prahy jsme si všichni pochutnali na cílové mňamince - kyselých žížalkách.

Napsala Anna Šejnostová, 6.B