Ráno v 9:19 jsme všichni v Praze na Masarykově nádraží nasedli do rychlíku. Vlak byl plný, tři jsme se museli mačkat na dvě sedadla, někteří dokonce seděli na batozích na zemi. V Mladé Boleslavi jsme přestoupili na "retro" motorový vlak, ve kterém jsme měli vyhrazený vagon jen pro nás. Zábava nechyběla, někteří rozezpívali celý vagon písničkami.

Ve Mšeně jsme vystoupili a čekal nás přesun přibližně 1 km do tábora. Když jsme cestou míjeli koupaliště, nejraději bychom do něj všichni naskákali. Nejdříve jsme ale došli do tábora, kde nám paní Matoušková - majitelka tábora - předala instrukce a klíčky od chatiček. Po vybalení jsme se byli vykoupat. I když voda byla ledová, v kombinaci s horkem to byla skvělá kombinace.

V úterý jsme po snídani sbalili svačiny, které nám nachystaly kuchařky, a vyrazili jsme na celodenní výlet na hrad Kokořín. Cestou jsme se občas zastavili, protože kolem nás rostly spousty borůvek. Vystoupat ke Kokořínu bylo poměrně těžké, protože stojí na dosti strmém kopci, ale vyhlídka ze strážní věže, výstava ve hradním sklepení a komentovaná prohlídka za to stály.

Když jsme se vraceli, panu profesoru Málkovi to nedalo, a tak jsme šli zpáteční cestou přes Pokličky. Podívali jsme se i do Apatyky, což je rokle, ve které je i v létě chladno. V tom horku to bylo velmi příjemné. Všichni jsme byli při návratu zpocení, a tak jsme uvítali zprávu, že opět půjdeme na koupaliště. Vyvrcholením úterý i celého pobytu byl večerní táborový oheň. Opékali jsme buřty, chleby i marshmallow a pan profesor Málek hrál na kytaru. Zpívali jsme písničky a všem nám bylo skvěle.

Ve středu jsme si po snídani rychle sbalili a opět - se všemi zavazadly - jsme naposledy vyrazili na koupaliště. Stihli jsme i závěrečnou fotku.

Všichni jsme si výlet moc užili a rádi bychom si ho zopakovali.

Adéla Vítová, 1. A