O Vyhlídkovém maratónu kolem Jílového u Prahy

 

V sobotu 22.5. 2021 se v městské části Praha-Točná sešlo před sedmou hodinou ranní deset lidí.

Děvčata ze 4.B, sextáni, dva absolventi AG, přátelé školy a v neposlední řadě pan profesor

Lauschmann. Nikdo nevypadal ani trochu ospale a co víc, všichni byli čilí a odhodlaní, protože se

právě chystali zdolat Jílovský vyhlídkový maratón, v pořadí již 17. od roku 2004. Rychle byla vyhlášena

ranní Pamatovačka 1) a Odhadovka a vyrazili jsme.

 

Počasí bylo zachmuřené, ale přesto se hned na polích za Točnou objevil fantastický výhled přes Prahu

až na známé vrchy daleko za Prahou, jako je Říp nebo Bezděz. A taky jsme natrefili žížalu. Ta nám

udělala velkou radost, protože jakožto kroužkovec byla první divoké zvíře, nepatřící do třídy hmyz,

které jsme potkali. Kdo tipnul, že nějaké takové zvíře potkáme, mohl počítat se sladkostí. (Také nám

nad hlavou trylkovali skřivánci, ale ptáci se nepočítali.) Tipovali jsme ještě, kolik cyklistů v tuto ranní

dobu potkáme, a světe div se, dva cyklisty jsme opravdu potkali!

 

Přes pláně za Točnou jsme se dostali do Dolních Břežan a místního parku a pak jsme se dali přes pole

do Libně. Nakonec jsme od Zahořanského potoka (282 m/m) vysupěli rovnou na Lipový vrch

(457m/m) a zakončili ranních 12,5 km maratónu na zastávce v Radlíku (část Jílového u Prahy).

 

Autobusem z Prahy přijelo dalších 16 účastníků: žáci 1.B, 4.B, 5.B a dvě rodiny ze Sokola. Přivítali jsme

se na první vyhlídce a hned po denní Pamatovačce 2) a Odhadovce jsme se vydali na okruh kolem

Jílového. Šli jsme přes vyhlídku Skalka až k rozhledně Pepř (447 m/m). Mezitím se vyčasilo, a tak jsme

se dlouho kochali kruhovým výhledem do okolí (mj. byla vidět i Milešovka). Když jsme se konečně

odtrhli od těch krásných pohledů, seběhli jsme k nádraží Jílové a znovu vystoupali na Boží skálu (413

m/m), místo oběda. Malá skalka s křížkem obklopená dvěma akáty s houpačkou nám výborně

posloužila k odpočinku, zájemci si poblíž mohli na ohni opéct přinesené buřtíky. Z místa byl opět

malebný výhled, tentokrát na město Jílové.

 

Naše další kroky směřovaly terénem ke tvrzišti Skalsko, které se ve středověku rozkládalo na ostrově

v rybníku Trdláč. Zbýval nám už jen poslední úsek okolo dvou úctyhodně vysokých jilmů v údolí pod

Pohořím a pak kolem rybníka Ráček zase do Radlíka, kde se půlmaratonci odpojili a odjeli autobusem

domů.

 

My, poslední mohykáni, jsme se ještě vydali na závěrečný večerní úsek 8 km do Psár. Šli jsme

podvečerním lesem, cestou necestou, ale nakonec jsme dorazili na správnou autobusovou zastávku.

Všichni měli skvělý pocit, že ušli celých 42 kilometrů. Bolely nás nohy, byli jsme trochu unavení, ale

všechny vzpomínky nám za to stály. M. Janata, 6.A

 

1) Co mě opravdu zajímá, je, zda Bůh mohl svět stvořit jinak? (A.Einstein)

2) Je-li tvá mysl klidná, pak budeš šťastný, ať se děje cokoli, je-li neklidná, budeš nešťastný, ať se děje cokoli. (Tibetské úsloví)