Středa 11. 10. se mohla hodně žákům i profesorům zdát jako normální den, ale pro 2.B to normální den nebyl - přišel nás navštívit známý spisovatel Petr Stančík.

Pan Stančík začal rychlým medailonkem o sobě a na to navázal první částí besedy. Ta byla o tom, jak těžké je vlastně být spisovatel, a jak se můžeme naučit psát. Například nám ukázal, že se můžeme inspirovat již námi přečtenými knížkami, nebo že se nemáme nechat odradit od psaní, protože i když to je zajisté těžká práce, pokud nás baví a jde nám, měli bychom se jí věnovat.

Druhá část poukazovala na to, že příběhy jsou vlastně všude kolem nás, například co se děje doma, co se řeší ve škole, vaše starosti nebo naopak vaše oblíbené věci… Dohromady to tedy znamená, že čerpat nápady na příběh můžeme i z našeho každodenního života. Vždyť jsme vlastně každý hlavní postavou ve svém příběhu! Takže shrnutí, náš život je vlastně příběh. Po tomto velmi zajímavém proslovu přicházely na řadu ukázky příběhů, které s tímto souvisí, např. “Karlík a továrna na čokoládu” od Roalda Dahla.

Ve třetí části nám pan Stančík vysvětlil, že existuje 7 archetypů příběhů, ale i tak že se máme pokusit vytvořit něco nového a zajímavého. Dále jsme se dozvěděli kostru příběhu, která se skládá z pěti základních kostí:

1. Úvod do děje ukázka: “Tajuplný ostrov” - Jules Verne, kapitola 1
2. Stoupá napětí ukázka: “O Popelce” - Božena Němcová
3. Vrchol příběhu ukázka: “Nekonečný příběh” - Michael Ende, kapitola 23
4. Nečekaný zvrat ukázka: “Hobit” - J. R. R. Tolkien, kapitola 16
5. Rozuzlení a závěr ukázka: “Záhada hlavolamu” - Jaroslav Foglar

A pokud dodržíte těchto pět “kostí”, máte příběh.

V poslední části jsme se naučili dodělat příběh, např. jak vytvořit hlavní postavu, třeba že hlavní protagonista potřebuje svého antagonistu a že si čtenář musí hlavní postavu umět představit- takže se musí popsat, třeba jakou má povahu, oblíbené jídlo, barva a délka vlasů atd. Dále musíme upřesnit čas, přesněji jeho plynutí. Nejlehčí je začít vyprávět příběh od začátku do konce, pokud je ale ve vašem příběhu potřeba vracet se do minulosti, třeba při vzpomínkách postavy, musíme text ale odlišit nějak jinak od zbytku. A v poslední řadě musíme určit osobu, takže jestli se příběh bude vyprávět jako JÁ, TY, nebo ON. Když píšete ve formě JÁ, tak to asi bude deník nebo něco podobného, jak nám vysvětlil Petr Stančík. Potom tu máme formu ON. Ta se velice hojně používá, přináší větší odstup od děje. A nakonec forma TY. Asi není dvakrát populární mezi autory, ale používá ji třeba Lemony Snicket v “Řadě nešťastných příhod”. Tato forma doslova a do písmene vtáhne čtenáře do děje. A samozřejmě můžete formy i střídat, to už je jenom na vás.

A nakonec jsme předčítali naše díla, která jsme si připravili doma na téma “Cesta tam a zpět”. Petr nám dával zpětnou vazbu a vždy nám poradil něco přínosného.

A takhle proběhlo naše setkání s Petrem Stančíkem. Bylo velice poučné pro začínající spisovatele a zbytek třídy si z ní odnesl nápady do budoucna.

Viktorie Kocurová, 2.B