V pátek za doprovodu prvních slunečních paprsků náš autobus vyráží za poněkud truchlivým cílem, totiž vstříc koncentračnímu táboru Auschwitz-Birkenau. Vozidlo je plné zívajících, polospících i docela spících sextánů a několika septimánů, kteří by nejraději ještě byli v postelích, přesto jsou ale tady. Přece jen, dle slov pana profesora Linky, vidět pozůstatky nacisty spáchaných zvěrstev patří k základnímu vzdělání. Autobus opouští Prahu a pan profesor Linka nás svojí zapálenou úvodní řečí ujišťuje, že osm hodin v autobuse nemusí být zdaleka tak nudné, jak by se mohlo zdát. Přejíždíme hranice Polska, měníme na zloté a pak už jen vyhlížíme ukazatele na Osvětim.

Na místo přijíždíme okolo oběda. Před vchodem do nynějšího muzea se dělíme na dvě skupiny a setkáváme se s našimi průvodci. Napětí eskaluje při vstupu na území Auschwitz I (také známý jako Stammlager), první, nejmenší a zároveň nejzachovalejší části koncentračního tábora. Později toho odpoledne absolvujeme ještě děsuplnou prohlídku Auschwitz II-Birkenau ležící na ruinách vesnice Březinka, který byl vybudován poté, co sem nacisté začali svážet vězně ze všech okupovaných států, a který byl nacisty na útěku před Rudou armádou téměř úplně zničen. Navštívili bychom i třetí část komplexu, po té však nezbylo prakticky nic. Náš průvodce se s námi loučí před branami takzvané "Továrny na smrt", kterou tento tábor skutečně byl. A takových táborů existovalo na tři sta po celé Evropě, Auschwitz z nich byl jen největší.

Po této nepříjemné, avšak důležité zkušenosti se poněkud zamlkle opět vydáváme na cestu, tentokrát směrem k baroknímu komplexu u městečka Kalwaria Zebrzydowska, které bylo pojmenováno právě po této slavné křížové cestě a mecenáši, který umožnil její vznik. Teď nás ale zajímá už jen večeře, večerní modlitba, některé odvážlivce výprava do Biedronky a postel.

V sobotu hned po snídani vyrážíme na prohlídku již zmiňované křížové cesty vylepšené ještě o takové stavby jako je například stylizovaný Herodův palác. Po rychlém obědě opět nasedáme do autobusu a ještě stíháme zastávku ve Wadowicích, rodném městečku papeže Jana Pavla II., abychom ochutnali jeho oblíbený dezert, totiž kremówku. A pak už nás čeká jen cesta zpět domů, do Prahy, někoho možná do Podolí a do lékárny snad vůbec nikoho.

Berta Barešová