Ve 4. A je lidskost jako...
Jeden prostě neví. Domlouváte si pro třídu (v tomto případě 4. A) několik měsíců předem dílnu s Evou Lustigovou o humanistickém odkazu jejího otce Arnošta Lustiga, o holocaustu, o statečnosti, zbabělosti, “opatrnosti”, bezpráví a absurditě v domněle moderním světě a době, a když na tu dílnu, případně tedy workshop konečně koncem října 2023 dojde, jsme v situaci, kdy sledujeme, čteme zprávy – a nevěříme vlastním očím. Co že se to děje kolem nás? V našem smrštěném globálním světě? Jsme opravdu ve dvacátém prvním století?
Dílna navazující na výstavu, kterou přispěla Česká republika v době svého EU předsednictví (ano, planetária a hvězdárny v několika evropských zemích, odpovědnost a odvaha vědců a vědkyň – Albert Einstein, ale také Marie Curie a Joan Feynman plus třeba Robert Oppenheimer, kterého jsme si mohli v létě připomenout), se věnovala šířeji pojatému fenomenu lidskosti.
Inspirováni citáty z textů Arnošta Lustiga měli studenti ve finále přijít s vlastními úvahami/definicemi lidskosti. Nebyly vůbec špatné.
- „Lidskost je jako rostlina. Pokud ji nezaléváš, nevyroste.“
- „Lidskost je jako cesta. Přestože nemá konec, musíte se jí držet.“
Tak jo. Držme se jí a zalévejme, co nám síly stačí. Budeme ji – tu lidskost, respektive povědomí o ní - všichni potřebovat.
Martina Moravcová