Výstava READ s umělou inteligencí přinesla mnoho inspirace. 2. B se nejen osvěžila u zajímavých exponátů, ale také se naučila zadávat AI správné „promty“.

Dnešní den začal radostně­‑pozdějším vstáváním, jelikož sraz na workshop, který nám paní profesorka Peterková domluvila, byl až v 8:45. Sejít jsme se měli v metru na zastávce Malostranská. Po chvilce shánění jsme konstatovali, že jsme kompletní, všech 28 studentů se dostavilo na čas. Přesně podle plánu jsme se vydali směr Kunshalle.

Program nám začínal v 9:00. Chvíli jsme si počkali venku a v 8:58 jsme byli vpuštěni dovnitř. Jako velká lavina jsme se nahrnuli dolů do šaten. Po nějaké době zápasení s trezory, které byly určené na úschovu oblečení a tašek, se je většině z nás povedlo i zavřít. Dle instrukcí sympatické průvodkyně Pavlíny jsme se všichni vydali do Booklounge, tedy do čítárny, kde začínal náš program, workshop nazvaný Rozcvička s AI.

Nejprve jsme si ujasnili, co to AI vlastně je, jak se používá, k čemu ji lze využít, v čem nám může pomoci a podíleli se o své zkušenosti. Pro ty, kteří stále nemají úplně jasno, Al zjednodušeně řečeno znamená „umělou inteligenci“. Věděli jste např., že AI dokázalo s pomocí člověka napsat divadelní hru? Nebo že AI má největší problém s lidskými emocemi a zobrazováním lidských rukou? Já třeba ne.

Také jsme se dozvěděli něco o autorech výstavy, kterou jsme na závěr měli navštívit – o známém uměleckém duu Elmgreen & Dragset, kteří pro Kunshalle Praha vytvořili výstavu jménem Read. Téměř přesně v 9:45 jsme se přesunuli do přízemí, kde je výstava instalována. Pokud jste o výstavě Read ještě neslyšeli, (což je velmi nepravděpodobné, jelikož plakáty na ní upozorňují i v metru), tak ve zkratce: Na první pohled to vypadá jako zcela normální modernější knihovna s bílou podlahou. Když se ovšem podíváte pozorněji, všimnete si velmi zajímavých věcí, jako např. knihy napíchnuté na "meči", obrazovky, na níž přeblikávají čínské znaky, či obrovské mapy Evropy namalované na zdi, na které je v každé zemi číslo udávající počet lidí na jednu knihovnu (ČR má nejmenší).

Říkáte si, že to není možné? A právě to je cílem výstavy – přimět k přemýšlení. Také my jsme chvíli přemýšleli, a pak si jednu z těchto "kuriozit" vybrali. Ve skupinkách jsme si vzápětí vyzkoušeli i praxi – nechali jsme AI napsat na téma naší vybrané kuriozity dva z těchto žánrů: báseň, modlitba, píseň, pohádka či deníkový záznam. Pak jsme ji ještě poprosili o pár úprav, a dílo bylo na světě. Asi se shodneme, že nejzajímavější byla modlitba.

Nakonec jsme se všichni podepsali na velkou stěnu, na níž byly nakreslené knihy – byla už úplně plná a najít volné místo dalo práci. Podle mých zdrojů si všichni výlet užili a nikomu se zpátky do školy na zbývající dvě hodiny nechtělo. Ostatně to můžeme nechat zhodnotit i AI – jejím deníkovým záznamem:

„Teď, když opouštím toto záhadné útočiště umění, cítím, že ve mně zůstává jiskra zvědavosti, která mě bude vést na další cestu za ztracenými příběhy.“

- Alma Marie Cebecauerová a Klára Bezpalcová s pomocí AI

Karolína Schincke. 2.B