Přinášíme vám exkluzivní report vzniknuvší cestou domů ve vlaku přispěním všech účastníků po jedné větě:

Ve dnech 18.-20. října se konala historicky 3. SĀGA! Vůbec se však konat nemusela vzhledem k tomu, že asi tak polovina vedení a více než polovina kapely, málem ani nestihla nasednout na první vlak… Naštěstí však všichni zdárně nasedli do vlaku, a pak vystoupili v Zábřehu (nikoliv v Záhřebu:)). V Zábřehu jsme hráli různé hry, abychom si zapamatovali jména všech účastníků (pozn. red. jen jsme se představili a do dalšího vlaku dostali seznamovací bingo). Po připojení bratra Mariána jsme nastoupili do vlaku do Velkých Losin, kde na nás již čekal bratr Kliment s Ivou a jejím manželem Petrem. Po zabydlení jsme se najedli a začal večerní program. Například jsme měli půl minuty na zapamatování si co nejvíce věcí o něm (pozn. red. o náhodné dvojici, o které pak člověk odpovídal na otázku).

Druhý den ráno byl budíček a po něm následovala rozcvička. Rozcvička byla podle biblických příběhů a všichni jsme si ji moc užili. Následně byla skvělá snídaně. Bylo vše super, že nám vařila paní Iva s panem Petrem, protože vařili fantasticky! Chutnala mi hlavně pizza s ananasem a nestydím se za to! Nechutnala mi hlavně pizza s ananasem a nestydím se za to! (pozn. red. pizza byla až večer)

Po snídani jsme se odebrali do kostela, kde pro nás kapela nachystala písně k chvále Pána. Hodinovou oslavu zakončil bratr Marián svou promluvou o Ježíši jako kamarádovi do pohody i nepohody – téma celého výjezdu. Následovaly diskuzní skupinky po asi 6 lidech pod vedením Kláry Anežky, bratra Mariána a Irenky. Kapela se mezitím ohřála na faře, načež se znovu vydala do chladného kostela cvičit další písně. Po výtečném obědě následoval čas na odpočinek. Část osazenstva se neúspěšně pokusila dostat k místním varhanům. Dotazování místních málem skončilo hraním na nedělní mši (naštěstí pro redaktora z něj nakonec sešlo). Zjistilo se však, že farnost má večer v kostele svou adoraci. Odpolední výlet tak část organizátorů strávila překopáváním večerního programu. Mimoto měl však bratr Marián připraven krátký text doplněný o další návrhy k již obvyklé chůzi v tichu. Bratra Mariána nejspíš chrání strážní andělé, protože se kolíček na kolíčkovanou rozpadl právě ve chvíli, kdy mu ho Helga chtěla připevnit na kapuci. Po návratu jsme se velkých dospělých (Iva, br. Kliment, br. Marián, Klára Anežka Š.) měli možnost ptát na otázky ohledně jejich života. Poté jsme se znovu vydali do kostela. V Losinách jsou opoždění, protože na 2. vatikánském koncilu (1962) se ustanovilo, že kněz slouží mši přede lidmi tváří v tvář, ale za 62 let si stále nesehnali oltář. Mše byla ale přesto moc fajn. (Pozn. red. Po mši jsme si pochutnali na zmíněné pizze). Měli jsme adoraci provázenou krátkými písněmi z Taizé, během které jsme mohli před Pána Ježíše přinést svíčku s modlitebním úmyslem a vylosovat si biblický verš k povzbuzení.

V neděli ráno jsme přišli bez rozcvičky a přivítala nás krásná vůně lívanců. Po výborné snídani jsme se odebrali na ranní mši. Následně pro nás Irenka připravila velkou hru, kde jsme museli obejít skoro všechny organizátory a každý z nich nám zadal zákeřný úkol. Pak už se jen rychle naobědvat, uklidit a hurá na vlak. Za poslední asi půl hodinu cesty vznikal tento report, proto prosíme naše češtináře, jakož i historiky, o shovívavost a těšíme se někdy příště!*

*příště = 20. - 22. června 2025

redakce - Maruška Horáková 8.A