Ve středu 21. 2. se v pozdních večerních hodinách obě kvinty v doprovodu paní profesorky Chloupkové a dalších tří instruktorů vypravily na lyžařský zájezd do Rakouska. Po náročném, ale zábavném nočním přejezdu, jsme se kolem osmé hodiny ranní již obouvali do lyžáků a snowboardových bot pod svahy střediska Zettersfeld. Na vrchol jsme vyjeli kabinovou lanovkou, u níž bylo sice od pohledu patrné, že její nejlepší léta už dávno minula, ale přesto účel plnila, a brzy se nám díky ní naskytl pohled na zasněžené vrcholky kopců. Výhled pravda nebyl zprvu zrovna nejrozsáhlejší, protože nás celý první i druhý den na lyžích obestírala hustá mlha a chvílemi i silné sněžení. To nám ale náladu nezkazilo, naopak naše nadšení horské počasí ještě posílilo. Když se třetí den vyčasilo, čekalo na nás příjemných čtyřicet čísel prašanu. Poté už nás chvílemi i hřálo sluníčko a sníh vydržel v perfektním stavu.

Celý areál jsme po většinu času měli téměř sami pro sebe. Na sjezdovkách se člověk nebál srážky s jiným lyžařem a u sedaček jsme nemuseli čekat ve frontě. Každý sjezdař si našel své. Mezi spoustou červených se objevila i modrá s kotvou nebo černá pro ty pokročilejší. Když nastal třetí kritický den, tak jsme si ježdění trochu zkrátili a po zastávce v Intersparu jsem se vydali na krátkou procházku k místnímu kostelíku. Došlo i na stavění sněhuláka a hromadnou sněhovou bitvu. Celí unavení a mokří, ale s úsměvy na tvářích, jsme se poté vraceli do hotelu, kde na nás jako každý večer čekalo výborné jídlo. Po něm jsme se vždy díky paní profesorce a zbylému doprovodu mohli těšit na přínosné přednášky o historii i zacházení s lyžemi všeho druhu a také na chvíle a projekty k zamyšlení. Mimo jiné jsme měli příležitost navštívit saunu a hlavně se nám dostalo spousty prostoru na trávení času pohromadě.

Po celou dobu výcviku jsme byli rozděleni do čtyř družstev podle výkonnosti. Poslední den jsme se právě v těchto partách a dalších dvou skupinách snowboardistů proti sobě postavili ve slalomu a v autobuse na cestě zpátky jsme se dozvěděli výsledky. I přes neskrývané nadšení vítězů pro nás stejně bylo nejdůležitější, že jsme si lyžák užili, a že nedošlo k žádnému vážnému zranění. V úterý 27.2. jsme se již kolem druhé hodiny ranní opět shledali s rodiči a vydali jsme se dohánět náš mírný spánkový deficit:)

Myslím, že můžu mluvit za všechny a říct, že pro nás celý tento týden představoval jeden velký, dokonalý a nezapomenutelný zážitek. Jsme rádi, že se vše podařilo a nejraději bychom na alpském vzduchu strávili ještě pár dní.

Děkujeme paní profesorce Chloupkové i ostatním instruktorům, že s námi výcvik absolvovali, něco nás naučili a zprostředkovali nám tenhle úžasný zájezd.

Lada Tomalová, 5.B