Martina Peterková, která na AG učí češtinu a výtvarnou výchovu, strávila týden na Erasmu v Amsterdamu.

Jaká byla vaše motivace pro účast na tomto výjezdu?

Chtěla se naučit víc používat různé appky nebo obecně počítač při výuce. Kurz sliboval velkou řadu témat, mezi jinými také využívání tradičních výtvarných technik k interaktivní výuce jiných předmětů, používání čmáranic a řízených obrazů ke stimulaci tvůrčího a kritického myšlení jako užitečného východiska v procesu učení.

Čemu jste se v Amsterdamu konkrétně věnovala?

Bylo toho hodně. Vytvářeli jsme memy, pracovali v Canva, natáčeli videa a stříhali je na YouTube. Zkoušeli jsme si skupinový storytelling s ChatGPT, Perplexity nebo Character AI. Věnovali jsme se také zásadám zpracovávání informací a rozpoznávání fake news. Probírali jsme, jak vytvářet při výuce dramatické aktivity a vymezovat při nich bezpečný prostor, hranice souhlasu, aby nebyly pro studenty nekomfortní a nedocházelo ke konfliktům. Učili jsme se také, jak pracovat s choiceboards a svobodou volby ve výuce.

Zajímavostí byla také přednáška o nizozemském vzdělávacím systému. I přes všechny rozdíly také u nich je problém, že se těžko shání lidé, kteří jsou za nabízené platy ochotni vykonávat profesi učitele. 

Co z nových dovedností plánujete využít ve výuce?

Určitě rozpoznávání fake news, thinking routines, ChatGPT i aplikace jako Canva nebo YouTube. Velmi zajímavý byl také improvizovaný storytelling, který člověka nutí rychle přemýšlet a vymýšlet navazující věty. To se samozřejmě hodí spíše do cizích jazyků, v češtině to není taková výzva.

Doporučila byste účast i svým kolegyním či kolegům?

Určitě, jak město Amsterdam tak kurz rozhodně stály za to. 

A kromě vzdělávání jsme se s kolegy z ostatních zemí podívali do řady muzeí a absolvovali jsme prohlídku města s průvodcem. Bylo fascinující pozorovat malinké domečky, zkřivené tím, že stojí na nestabilním podloží a dřevěných kůlech. Mnoho z nich nemělo záclony, takže bylo vidět dovnitř, do krásně vydesignovaných interiérů. Oproti Česku, kde je ve zvyku se spíš uzavírat, mi to přišlo krásně osvobozující. Jen si člověk musel dávat pozor, aby ho nesrazilo nějaké jízdní kolo. Na těch tam skutečně jezdí všichni a všude, matky s dětmi v dřevěných krabicích…

Byla jsem tam sama, takže jsem nemohla svoje zážitky ihned sdílet, ale zase mi to umožnilo je více zpracovávat sama v sobě a byla výva se sama orientovat v cizím městě.

Celé mě to nabilo energií, dalo mi to chuť uplatnit nové poznatky, něco nového vytvořit.